Právě vytažená z trouby, s vůní másla, vanilky a rumu, to je u nás doma vánočka, která se nepeče jen v prosinci. Dělám ji i během roku, když chci něco poctivého ke snídani nebo k odpolední kávě, a mám ráda, že z pár běžných surovin vznikne nadýchané kynuté pečivo s rozinkami a mandlemi. Tenhle postup se mi osvědčil hlavně proto, že těsto zůstává vláčné a po upečení se dobře krájí.
Na plechu vypadá slavnostně, ale doma ji dělám hlavně tehdy, když chci upéct něco poctivého pro víc lidí najednou. Tahle buchta inspirovaná chodským koláčem má měkké kynuté těsto, vrstvu tvarohu, máku a navrch marmeládu s rumem a skořicí. Je to přesně ten typ pečení, kdy se vyplatí chvilku počkat, protože výsledek zmizí ze stolu až podezřele rychle.
Játrová omáčka je přesně ten typ jídla, který buď milujete od dětství, nebo jste k němu museli dozrát. U nás doma se dělala z vepřových jater, se spoustou cibule a pěkně do tmava. Žádná jemná omáčka do nóbl restaurace, ale poctivý talíř k rýži nebo houskovému knedlíku.
Pikantní omáčka Mexikano ze švestek patří k těm receptům, které se jednou naučíte a pak je děláte každý rok znovu. Švestky, červená paprika, chilli a česnek se provaří do husté, pálivé omáčky, která se hodí ke grilovanému masu, ale klidně i na chleba.
Cuketové karbanátky se salámem, eidamem a čerstvou petrželí jsou přesně to jídlo, které vyřeší přebytek cukety ze zahrady i prázdnou lednici zároveň. Z jedné dávky vyjde až 26 kusů křupavých placiček, které se smaží dozlatova a chutnají výborně teplé i studené.
Když zbydou natvrdo uvařená vejce a v lednici čeká sklenice sterilovaného celeru, u nás doma je o večeři skoro rozhodnuto. Vajíčkovo-zelerový salát dělám s bílým jogurtem, trochou plnotučné hořčice a hrstí čerstvých bylinek, takže je svěží, sytý a přitom nijak těžký. Nejlepší je dobře vychlazený, namazaný na čerstvém chlebu nebo podaný jen tak do misky.
Makovec má u nás dvě tváře a občas v tom bývá pěkný guláš. Někdo tím myslí český makový koláč s polevou, jinde zase kynutý závin, ale tenhle recept je poctivý makovec do formy, vláčný díky máslu, vejcím a vlahému mléku. A ten horký citronový sirup po upečení? To je přesně ten detail, kvůli kterému není výsledkem suchá bábovka, ale moučník, ke kterému se člověk rád vrátí.
Když nevím, co uvařit na víkendový oběd, často skončím právě u francouzských brambor. Jsou syté, z běžných surovin a mám na nich ráda hlavně to, že se většina práce odehraje už při krájení a vrstvení. V této verzi přidávám šunkovou klobásu, vejce natvrdo a smetanovou zálivku s trochou hořčice, díky které je celý pekáč vláčný a hezky drží pohromadě.
Kávové moučníky mají u nás doma zvláštní místo, protože stačí jeden plech a odpolední káva je hned o něco slavnostnější. Mocca zákusok dělám hlavně tehdy, když chci něco krémového, ale ne přehnaně těžkého. O chuť se tu stará silná káva, jemný tvaroh a lehká šlehačka, takže výsledek působí svátečně a přitom se připravuje docela klidně.
Když potřebuji uvařit oběd, který zasytí celou rodinu a přitom nestojí půl dne u sporáku, sahám po studentském řízku a cuketě v křupavém těstíčku. Je to poctivá domácí klasika s bramborami a tatarkou, kde hlavní roli hraje nadýchané těstíčko z vajec, mouky, škrobu a trošky piva nebo mléka. Uvnitř zůstane vše měkké, na povrchu je pěkně křupavo a na talíři to vypadá mile starosvětsky.
Když chci udělat domácí studený nářez, na kterém si u nás všichni pochutnají i bez složitého uzení, sáhnu po bůčkové mortadele. Je sytá, voňavá po česneku a pepři, přitom na přípravě není nic záludného. Důležitý je jemně pomletý bůček, pořádné promíchání s vejci a hlavně klidné odležení přes noc v lednici.
Když potřebuji připravit něco dopředu na večeři, chlebíčky nebo návštěvu, často sáhnu právě po vlašském salátu. Je sytý, poctivý a z pár obyčejných surovin vznikne známá retro chuť, kterou dělají hlavně brambory protlačené přes sítko, šunkový salám a dobře ochucená majonéza.
