Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

K létu u nás doma patří chvíle, kdy je cuket najednou víc než nápadů, co s nimi. V tu chvíli přichází na řadu smažená cuketa v trojobalu – obyčejné jídlo, které je levné, rychlé a překvapivě vděčné. Nejvíc se mi osvědčilo cuketu předem dobře osolit a nechat vypotit, protože právě to rozhodne o tom, jestli bude obal hezky držet a výsledek bude křupat.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když se mi doma sejde víc jablek, než stihneme sníst jen tak, sahám po obrácené jablečné roládě. Je rychlá, vystačí si s několika obyčejnými surovinami a díky vrstvě nastrouhaných jablek zůstává pěkně vláčná. Nejvíc se mi na ní líbí to, že se těsto lije rovnou na jablka a po upečení se celý plát hned obrací a stáčí ještě za tepla.

Když potřebuji na víkend upéct něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u trouby, sahám právě po tomto letním koláči s krémem, ovocem a želé. Má jemný korpus z vyšlehaných bílků, poctivý vanilkový krém a nahoře ovoce, které si můžu přizpůsobit podle sezóny i podle toho, co zrovna čeká v lednici.

Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.

Když se doma objeví hezké vepřové plecko za rozumnou cenu, bývá u nás jasno. Část masa jde na oběd a zbytek putuje do sklenic jako domácí vepřovka, která se hodí na chleba, na cesty i jako železná zásoba do spíže. Tenhle způsob mám ráda pro jeho jednoduchost, poctivou chuť a to, že si vystačí jen s masem, solí, kmínem a trochou vody.

Když doma zbyde kelímek bílého jogurtu a v misce leží jahody, bývá o odpolední sladké jasno. Tyhle jogurtové koblihy dělám ve chvíli, kdy nechci čekat na kynutí, ale přesto mám chuť na něco poctivého a domácího. Těsto je jednoduché, rychle hotové a po usmažení si krásně rozumí se šlehačkou i čerstvými jahodami.

K výročí jsem se poprvé v životě odhodlala na domácí dort pro manžela, i když jinak peču spíš koláče a řezy. Není to dort jako z výlohy, ale právě v tom je jeho kouzlo – jednoduchý piškot ze 4 vajec, uvnitř měkké svařené jahody se želatinou a nahoře lehký mascarpone krém jen jemně narůžovělý od jahod.

Když potřebuji rychlou studenou večeři a nechci skončit u obyčejného chleba se sýrem, dělám pomazánku z červeného zelí a tvarohu. Je sytá, příjemně svěží, krásně barevná a díky vajíčkům i domácí vece působí jako poctivé jídlo, ne jen nouzovka z lednice.

Ráno zima, večer zima a u nás doma je v tu chvíli jasno – přijde na řadu hrnec horké polévky. Tahle fazolková polévka na kyselo s koprem a smetanou je přesně ten typ jídla, které není složité, je hotové poměrně rychle a díky bramborám, fazolkám a jemně zahuštěné smetaně krásně zasytí.

Když se doma objeví miska švestek a já nechci zadělávat na kynuté těsto, přichází na řadu tenhle jogurtovo-švestkový koláč s drobenkou. Je rychlý, vláčný a upečený bez zbytečného čekání, což se přesně hodí na obyčejné odpoledne i víkend na chalupě. Díky bílému jogurtu zůstává těsto jemné a šťavnaté, zatímco nahoře udělá drobenka tu správnou zlatavou tečku.