Když chci vařit něco, na co se doma těší už od oběda, bývá to často právě vepřový guláš s houskovým knedlíkem. Není na něm nic složitého, ale chce svůj čas a hlavně poctivý základ ze čtyř velkých cibulí opečených dohněda. Právě cibule, sladká paprika a klidné dušení dělají z obyčejných surovin jídlo, které voní po neděli a mizí z hrnce až podezřele rychle.

Pudinkové copy jsou kynuté pečivo plněné vanilkovým krémem, které u nás doma patří mezi naprosté klasiky. Těsto je měkké a vzdušné, krém hutný a voňavý. Celé to dohromady zmizí ještě dřív, než se nadějete.

Kapustová polévka u mě dlouho patřila do škatulky jídel, která člověk ocení hlavně v listopadu, když venku není do čeho píchnout. Pak jsem jí ale dala šunkovou klobásu, česnek na plátky a poctivý vývar a bylo jasno. Je hotová rychle, zasytí víc než lecjaká večeře a kapusta v ní konečně nepůsobí jako trest za hříchy z víkendu.

Honzovy buchty jsou přesně ten typ pečení, u kterého si člověk vzpomene na kuchyň u babičky, i když ji třeba zažil jen o svátcích. Nejsou složité, ale chtějí jedno: neuspěchat kynutí. Za odměnu dostanete měkké buchty s tvarohovou náplní, které dávají smysl i druhý den ke kávě nebo do krabičky na cestu.

Konec léta u nás doma vypadá každý rok podobně: na lince leží miska švestek, v misce se mele mák a z trouby jde vůně, kvůli které se do kuchyně seběhnou všichni. Tenhle makový koláč se švestkami a drobenkou peču z jemného kynutého těsta, které není složité, rychle se zadělá a díky máslu s mlékem zůstává hezky vláčné i druhý den.

Nakládaný hermelín je přesně ten recept, který nevypadá složitě a ono to složité opravdu není. Jen se u něj vyplatí nešidit olej a dát sýru pár dní klid, protože rychlokvaška tohle vážně být nemá.

Dýňová roláda vypadá na první pohled jako výzva pro zkušené pekaře, ale přitom je to jeden z nejpřívětivějších podzimních dezertů, jaké znám. Voňavé těsto s dýňovým kořením, lehký tvarohový krém s kousky čokolády a ta krásně oranžová barva na řezu. Toto je přesně ten typ pečení, který vás dostane hned napoprvé.

Slané palačinky mám ráda hlavně ve dnech, kdy v lednici zbyde kus sýra, pár plátků šunky a dvě jarní cibulky, které už se tváří, že chtějí být konečně použité. Je to obyčejné jídlo, ale přesně ten typ obyčejnosti, který funguje k večeři, k pozdní snídani i do krabičky na druhý den.

Když se v létě objeví miska borůvek, u nás doma to často skončí právě bublaninou. Tuhle tvarohovou dělám na velký plech, protože je vláčná, jednoduchá a díky vyšlehanému sněhu působí lehce, i když v ní nechybí poctivý tvaroh. Borůvky do ní patří samozřejmě, ale ten malý rozdíl dělá právě tvaroh nanesený mezi ovoce, takže je každý kousek šťavnatější.

Zásmažková polévka patří mezi ty recepty, které nevypadají nijak oslnivě, ale zasytí a zahřejí způsobem, jakým to moderní kuchyně někdy neumí. Přidejte krupicové noky a libeček a máte na stole něco, co si rodina bude pamatovat.

Trdelník mám spojený hlavně s centrem Prahy, frontou u stánku a vůní skořice, která člověka praští do nosu ještě dřív než cenovka. Jenže doma se s trdlem, tyčemi a otáčením nad žárem nechce patlat každý. Tahle verze na plech je rozumná zkratka: zachová kynuté těsto, máslo, rum i ořechy, ale místo motání těsto prostě roztáhnete a upečete.

Kefírová buchta je přesně ten typ moučníku, který člověk upeče bez velkého přemýšlení a pak se diví, jak rychle zmizel z plechu. Za mě je její největší výhoda v tom, že díky kefíru a nastrouhanému jablku nezůstane suchá ani druhý den, což u domácích buchet nebývá samozřejmost.