Když chci uvařit poctivý oběd, na který se doma těší už od rána, dělám vařené uzené maso s kysaným zelím a bramborovým knedlíkem. Je to syté, voňavé a přitom bez zbytečné složitosti. Uzené nechám změknout pomalu, zelí jen lehce podusím na cibulce s trochou cukru a část vmíchám až nakonec syrovou, aby mělo hezký švih.

Když chci uvařit něco slavnostního, ale nechci stát půl dne u sporáku, sáhnu po pomalu pečené kachně na medu, jablkách a pomerančích. Peče se přes noc při nízké teplotě, maso krásně změkne a druhý den už jen hlídám, aby se při 180 °C udělala zlatá kůrka. Právě spojení kmínu, ovoce a trochy medu dělá z téhle kachny jídlo, které u nás voní po neděli i svátcích.

Když mám chuť na něco poctivého k večeři a vím, že se doma seběhnou všichni ke stolu bez přemlouvání, dělám právě domácí langoše z kynutého těsta. Jsou krásně nadýchané, uvnitř měkké, na povrchu zlatavé a díky jedné vařené bramboře se těsto chová o něco poslušněji než klasická verze bez ní.

Vepřové na mrkvi s hráškem je pro mě jídlo plné vzpomínek na školní obědy. Doma jsem ho dlouho nezkoušela, ale výsledek stál za to – maso měkké, mrkev sladká, hrášek svěží.

Domácí bramborový chleba patří k těm receptům, které se předávají z generace na generaci – a není divu. Strouhaná vařená brambora dělá těsto neuvěřitelně vláčné a bochník zůstává měkký i druhý nebo třetí den. Příprava je přitom jednoduchá: kvásek, mouka, brambory a hodina kynutí.

Ruské vejce patří k těm pokrmům, které se na chvíli vytratily z jídelníčků, ale teď se vracejí – a zaslouženě. Základem je poctivý vlašský salát z vařených brambor, mrkve, celeru, šunkového salámu a sterilovaných okurek, na který si posadíte půlku vařeného vejce a přelijete majonézou. Výsledek je syté, svěží a překvapivě elegantní předkrm nebo svačina, která chutná nejlíp ze staré misky po babičce.

Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.

Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.

Voňavé, křupavé na povrchu a měkké uvnitř. Langoše si snadno zamilujete. Připravit si je doma je přitom jednodušší, než se zdá.

Králík je skvělé křehké a dietní maso, které se ale docela opomíná. Zkuste ho prošpikovat a zjistíte, o jakou lahůdku jde. Obzvlášť se špenátem a knedlíkem.

Brambory jsou zdánlivě jednoduchá surovina, ale i u nich rozhodují maličkosti. Špatný postup vás může připravit o chuť i cenné látky.

Zkuste udělat svým dětem tuhle večeři a schválně zjistěte, jak se na to budou tvářit a zda jim tento prastarý a prostý pokrm podle receptu bude chutnat. Třeba budete překvapeni.