Když potřebuji rychlou přílohu k masu, burgerům nebo jen něco svěžího k večeři, dělám doma právě salát Coleslaw. Je levný, z běžných surovin a celé kouzlo je v jednoduchém triku: nakrájené zelí předem osolím, nechám vypotit a teprve potom ho smíchám s mrkví, cibulí a krémovou zálivkou z majonézy a zakysané smetany.

Péřová buchta je přesně ten typ dezertu, který chutná snad úplně všem – dětem, babičkám i těm, kteří tvrdí, že sladké nemají rádi. Horký pudink vlitý na syrové těsto a zakysaná smetana rozetřená ještě na teplou buchtu dělají z jednoduchých surovin něco, na co se nezapomíná.

Borůvkový koláč má jednu velkou výhodu: nemusí vypadat jako z výlohy cukrárny, aby zmizel z plechu rychlostí blesku. Tahle strouhaná verze je přesně ten typ receptu, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Křehké těsto, smetanová vrstva, borůvky a nastrouhaný vršek udělají z obyčejného plechu velmi slušnou víkendovou záležitost.

Když potřebuji upéct moučník, který vypadá slavnostně, ale přitom s ním není zbytečné běhání po kuchyni, sáhnu právě po tomhle tvarohovém koláči s pudinkem a ovocem. Má jemnou tvarohovou vrstvu se zakysanou smetanou, nahoře lesklý ovocný pudink a nejvíc mu sluší, když si přes noc odpočine v lednici. Druhý den je krásně pevný, dobře se krájí a chutná ještě lépe než čerstvě po upečení.

Nedělala jsem ji snad třicet let, naposledy když byly děti malé, a teď jsem si na ni znovu vzpomněla při víkendovém pečení. Vitacitová buchta s krémem a se šlehačkou má přesně ten starý domácí šmrnc, který nezklame: kakaový korpus, poctivou tvarohovou vrstvu a navrch svěží vitacitovou polevu, která řezy krásně oživí.

Dýňová roláda vypadá na první pohled jako výzva pro zkušené pekaře, ale přitom je to jeden z nejpřívětivějších podzimních dezertů, jaké znám. Voňavé těsto s dýňovým kořením, lehký tvarohový krém s kousky čokolády a ta krásně oranžová barva na řezu. Toto je přesně ten typ pečení, který vás dostane hned napoprvé.

Kefírová buchta je přesně ten moučník, který se neplete do cesty a přitom odvede poctivou práci. Umí být rychlá, vláčná a bez složitého šlehání, takže se hodí na víkend, ke kávě i ve chvíli, kdy se ohlásí návštěva pozdě, ale hlad má včas.

Pečené brambory plněné houbami a slaninou mám spojené s podzimem a s dny, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku, ale stejně chce jíst něco pořádného. Tady navíc funguje starý dobrý trik: brambora udělá polovinu práce sama, vy jen upečete náplň, přidáte česnekový dip a večeře je hotová bez zbytečné vědy.

Maliny patří k letním favoritům, a to z dobrého důvodu. Jsou plné vitamínu C, antioxidantů a vlákniny, a přitom chutnají jako odměna, ne jako zdravá povinnost. Tento nepečený dort s piškotovým korpusem, zakysanou smetanou a vrstvou šlehačky je přesně ten typ receptu, který zvládnete i v největším letním parnu, protože trouba zůstane celou dobu vypnutá. Výsledek je svěží, krémový a vydrží v lednici klidně dva dny.

Když nevím, co uvařit na víkendový oběd, často skončím právě u francouzských brambor. Jsou syté, z běžných surovin a mám na nich ráda hlavně to, že se většina práce odehraje už při krájení a vrstvení. V této verzi přidávám šunkovou klobásu, vejce natvrdo a smetanovou zálivku s trochou hořčice, díky které je celý pekáč vláčný a hezky drží pohromadě.

Cuketový perník dělám nejradši v době, kdy už člověk neví, co s další cuketou ze zahrady. A právě tady dává smysl nejvíc, protože v těstě skoro není poznat, ale udělá přesně to, co od ní chceme: perník zůstane vláčný a nepromění se druhý den v suchou vzpomínku na pečení.

Kávové řezy si pamatuji jako moučník, který se na plech dal hlavně tehdy, když mělo přijít víc lidí a nikdo nechtěl řešit minidezerty pinzetou. Je to stará dobrá klasika s kakaovým korpusem, kávovým krémem a šlehačkou nahoře. Jen počítejte s jednou věcí: tenhle recept chce čas v lednici, jinak se bude tvářit uraženě a při krájení se rozjede.