Šporhelt byl srdcem každé staré kuchyně, rendlík stál na sporáku skoro pořád a žufánek znal každý, kdo vyrůstal u babičky. Dnes tyto výrazy pomalu mizí ze slovníku, a právě proto jsme připravili kvíz, který prověří, jestli byste se v babiččině kuchyni vůbec zorientovali.
Babička by nad nimi nepřemýšlela. Dýnko, šporhelt, řešeto, kopist: obyčejná slova z kuchyně, nic slavnostního. Patřila k vaření stejně jako utěrka přes rameno nebo hrnec postavený na kraji plotny. Jenže s každou další generací ubývá výrazů, které dřív tvořily samozřejmou výbavu domácnosti. Nejde jen o názvy starého nádobí. Mizí s nimi i způsob, jakým se o jídle a práci v kuchyni mluvilo.
Šporhelt, rendlík a spol.: Kuchyňský slovník, který zná málokdo
Šporhelt označoval kuchyňský sporák na tuhá paliva, většinou na dřevo nebo uhlí. Stával v rohu kuchyně, dlouho držel teplo a často vytápěl celou místnost. Bez něj by se těžko vařil poctivý vývar nebo pekl kynutý koláč. Dnes jeho práci převzaly sklokeramické desky a indukční varné plochy. Slovo šporhelt ale v některých rodinách zůstalo, i když spíš jako vzpomínka než jako běžný výraz.
Rendlík dopadl o něco lépe. Nízký hrnec s jednou rukojetí se v českých kuchyních používal na omáčky, polévky i brambory. Mnozí ho pořád znají, jen ne každý mladší kuchař by dokázal říct, čím se vlastně liší od obyčejného hrnce. Žufánek bývalo označení pro naběračku, která se hodila k nabírání omáček nebo polévek. Někdy stačí zahlédnout starý smaltovaný pekáč nebo mlýnek na mák a leccos se vybaví. Vůně, zvuk, kuchyňský stůl. Poznat věc podle vzhledu je ale jedna věc. Vědět, jak se jí říkalo, už bývá těžší.
Proč jsou tato slova záludnější, než vypadají
Česká kuchyně nikdy nemluvila úplně jednotně. Výrazy se měnily podle kraje či vesnice. Co se na Moravě označovalo jako rendlík, mohlo být v Čechách prostě kastrol. Cedník, struhadlo a vařečka přežily bez větších potíží. Šporhelt, žufánek nebo dýnko už patří k jinému typu slov: používala se běžně, jenže z řeči začala mizet dřív, než se stihla usadit v moderním slovníku.
Proto může být kvíz těžký i pro člověka, který má pocit, že českou kuchyni zná celkem slušně. Někdy pomůže odhad, někdy dávná vzpomínka na babiččinu kuchyň. A někdy nepomůže nic, protože se to slovo doma zkrátka neříkalo. V tu chvíli už nejde jen o hádání názvů nádobí, ale o malou zkoušku paměti a rodinné řeči.
Kvíz: Znáte slova z babiččiny kuchyně?
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů ABZslovník, Historismy v českém jazyce, Čeština 2.0, Wikislovník
Obrázkový kvíz o houbách z českých lesů: Zkušení houbaři by měli z fotek poznat 10 z 10 druhů
