Znát recept nazpaměť je jedna věc. Ale poznat hotový pokrm jen podle hrstky surovin, to je úplně jiná disciplína. Tento kvíz prověří, jestli máte kuchyni skutečně v malíku.

Česká kuchyně je postavená na několika pevných pilířích a maso je jedním z těch nejdůležitějších. Jenže vybrat správný kus u řezníka není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Šporhelt byl srdcem každé staré kuchyně, rendlík stál na sporáku skoro pořád a žufánek znal každý, kdo vyrůstal u babičky. Dnes tyto výrazy pomalu mizí ze slovníku, a právě proto jsme připravili kvíz, který prověří, jestli byste se v babiččině kuchyni vůbec zorientovali.

Když se u nás doma vařilo něco trochu starosvětského k obědu, často přišel na stůl i dezert ve stejném duchu. Vtáčie mlieko mám spojené s dětstvím, s teplým mléčným krémem a lehkými sněhovými obláčky, které se jen krátce provaří. Dělám ho s vanilkovým pudinkem, protože krém bývá jemnější a dětem chutná o něco víc než úplně původní verze jen ze žloutků.

Francouzské brambory patří mezi ta jídla, která vytáhnu hlavně ve chvíli, kdy potřebuji uvařit něco sytého, známého a bez zbytečného vymýšlení. V této verzi sázím na syrové brambory, orestovanou cibuli, salám, vejce a smetanovo-vaječnou zálivku, díky které zůstane pekáč uvnitř šťavnatý a nahoře hezky dozlatova zapečený.

Ghí je vlastně obyčejné máslo, kterému jsme dali čas a klid na plotně. Voda se odpaří, mléčné bílkoviny se oddělí a zůstane čistý tuk s vyšším bodem přepalování. Hodí se do pánve i na pečivo a za mě je to jedna z těch kuchyňských věcí, které nevypadají převratně, ale v praxi dávají smysl.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Když dělám svíčkovou, rajskou nebo koprovku, na stole u nás skoro vždycky skončí i poctivý nadýchaný knedlík nad párou. Mám ho ráda hlavně proto, že je měkký, nebere si zbytečně moc práce a díky kostičkám staršího rohlíku má pěknou strukturu, která se k omáčkám hodí víc než kupovaný.

Domácí klobása zavařená ve skle není žádná novinka – jde o způsob uchování masa, který má kořeny hluboko v historii konzervování potravin. Z vepřové plece a boku, dobré dávky papriky a správně zvládnutého zavařování vznikne výrobek, který v lednici nebo ve sklepě vydrží měsíce. A víte přesně, co v něm je.

Kváskový chleba patří k nejstarším pečivu na světě a jeho příprava doma zažívá velký návrat. Stačí aktivní kvásek, trocha trpělivosti a šest surovin. Výsledek je bochník s křupavou kůrkou a vláčnou střídkou, který se nedá srovnat s ničím z obchodu.

Tohle jídlo vzniklo čistě z nouze – měla jsem v lednici zbylé brambory a hrst zeleniny, která se dožadovala spotřebování. Za dvacet minut stála na stole voňavá pánev se smetanovou omáčkou, do které se rozpustil Grana Padano, a celá rodina se ptala, jestli je toho dost na přídavek.

Kuřecí prsa v křupavém těstíčku, přelitá sladkou medovou omáčkou se sójovou omáčkou a česnekem – a k tomu voňavá jasmínová rýže. Tohle jídlo vypadá jako z asijské restaurace, ale celá příprava zabere méně než hodinu. Tajemství křehkosti spočívá v bramborovém škrobu, který těstíčku dá tu správnou strukturu.