Ghí je vlastně obyčejné máslo, kterému jsme dali čas a klid na plotně. Voda se odpaří, mléčné bílkoviny se oddělí a zůstane čistý tuk s vyšším bodem přepalování. Hodí se do pánve i na pečivo a za mě je to jedna z těch kuchyňských věcí, které nevypadají převratně, ale v praxi dávají smysl.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Když dělám svíčkovou, rajskou nebo koprovku, na stole u nás skoro vždycky skončí i poctivý nadýchaný knedlík nad párou. Mám ho ráda hlavně proto, že je měkký, nebere si zbytečně moc práce a díky kostičkám staršího rohlíku má pěknou strukturu, která se k omáčkám hodí víc než kupovaný.

Domácí klobása zavařená ve skle není žádná novinka – jde o způsob uchování masa, který má kořeny hluboko v historii konzervování potravin. Z vepřové plece a boku, dobré dávky papriky a správně zvládnutého zavařování vznikne výrobek, který v lednici nebo ve sklepě vydrží měsíce. A víte přesně, co v něm je.

Kváskový chleba patří k nejstarším pečivu na světě a jeho příprava doma zažívá velký návrat. Stačí aktivní kvásek, trocha trpělivosti a šest surovin. Výsledek je bochník s křupavou kůrkou a vláčnou střídkou, který se nedá srovnat s ničím z obchodu.

Tohle jídlo vzniklo čistě z nouze – měla jsem v lednici zbylé brambory a hrst zeleniny, která se dožadovala spotřebování. Za dvacet minut stála na stole voňavá pánev se smetanovou omáčkou, do které se rozpustil Grana Padano, a celá rodina se ptala, jestli je toho dost na přídavek.

Kuřecí prsa v křupavém těstíčku, přelitá sladkou medovou omáčkou se sójovou omáčkou a česnekem – a k tomu voňavá jasmínová rýže. Tohle jídlo vypadá jako z asijské restaurace, ale celá příprava zabere méně než hodinu. Tajemství křehkosti spočívá v bramborovém škrobu, který těstíčku dá tu správnou strukturu.

Závin nemusí být jen sladký. Těch slaných je naopak nespočet, protože do listového těsta můžete zabalit úplně cokoliv. Zkuste to i vy. Přejeme dobrou chuť.

Poprvé jsem domácí kuřecí stripsy dělala úplně obyčejně z kuřecích prsů, hladké mouky, vajec a koření, a dopadlo to překvapivě dobře. Jsou rychlé, syté a na stole mizí stejně spolehlivě jako řízky, jen se připravují o něco svižněji. Odlišuje je právě těstíčko a pak ještě jedna maličkost z praxe: hrudky mouky na povrchu, které při smažení vytvoří tu správnou křupavou krustu.

Pizza z tekutého těsta zní možná neobvykle, ale výsledek vás překvapí. Těsto je řidší než klasické – přibližně jako husté palačinkové – a místo dlouhého kynutí ho stačí krátce předpéct. Žádná chemie, žádné mražené polotovary. Jen mouka, droždí, olivový olej a chuť si udělat rychlou, ale chutnou večeři.

Špízy jsou skvělé jídlo, které se hodí jako víkendový oběd nebo třeba jako dobrota na zahradní oslavu. Jenže ne vždycky je chuť a čas všechny ingredience složitě napochovat. Proto zkuste tyto špízy, které jsou bez špejlí.

Pár koleček mrkve v pánvi při smažení nezanechá na jídle žádnou chuť, ale pomůže vypořádat se s nepříjemnými následky přepálení oleje.