U kynutých nadýchaných koláčků stačí pár základních surovin, trocha trpělivosti při kynutí a trouba rozehřátá na 175 stupňů. Z jedné dávky těsta vyjde 15 až 17 koláčků – a pokud máte doma větší rodinu nebo plánujete návštěvu, vsadím se, že ani jeden nezůstane do druhého dne.
Když potřebuji upéct něco sladkého ke kávě a nechci se pouštět do ničeho zdlouhavého, sáhnu po těchto podmáslových šátečcích s Nutellou. Těsto je díky podmáslí a rozpuštěnému máslu hezky měkké, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává vláčné i druhý den. Náplň je jednoduchá, ale přesně to na tom doma funguje nejlépe.
Čerstvě upečené rohlíky, to je vůně, která se line celým domem. A když se do těsta přidá světlé pivo, získá pečivo ještě výraznější chuť.
Byla by škoda připravit se o lahodnou chuť domácích kynutých houskových knedlíků jen ze strachu z jejich přípravy. Postupujte krok po kroku a nemůžete udělat chybu.
Blbouny jsem znala od babičky jako letní oběd ve chvíli, kdy se na zahradě začaly červenat jahody. Jsou to vlastně kynuté knedlíky bez náplně, ale není to žádné ošizení. Právě naopak. Ovoce se nevaří uvnitř, takže neztratí vůni ani barvu, a kolem měkkých knedlíků pak máte čerstvou jahodovou omáčku a tvarohovou čepici, která to celé pěkně srovná.
Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.
Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.
Když chci upéct něco, co připomíná staré nedělní pečení u babičky, sáhnu právě po kynutém koláči na plech s mákem a tvarohem. Je s ním o trochu víc práce než s litou buchtou, ale odměnou je měkké těsto, poctivé náplně a krásně úhledné kostky, které se dobře servírují i nosí na návštěvu.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se staré recepty drží zuby nehty. Uvnitř tvaroh, nahoře povidla a drobenka, takže žádná nuda na jedno brdo. Jsou trochu pracnější než obyčejný koláč na plech, ale odměna je poctivá a na stole vypadají, jako by se v kuchyni dělo něco slavnostního.
Kynutý koláč s tvarohem, meruňkami a švestkami je přesně ten typ pečení, který dává smysl hlavně v době, kdy ovoce dozrává skoro rychleji, než ho stihnete sníst. Za mě je na něm nejlepší to, že není přezdobený ani složitý.
Dvojctihodné koláče jsou přesně ten typ pečení, u kterého člověk pochopí, proč se na Moravě s koláči nemaže. Uvnitř tvaroh, nahoře ovoce, přes to drobenka a hotovo. Když je borůvek málo, rybíz to bez řečí zachrání.
Kynutý borůvkový koláč je přesně ten typ pečení, který voní po létě a trochu i po babiččině kuchyni. Není na něm nic složitého, ale jedno pravidlo má: těsto musí zůstat měkké, jinak z něj bude po upečení kus smutku místo vláčného koláče.
