Donuty mám spojené spíš s vitrínou a polevou, po které lepí prsty ještě půl hodiny. Tahle domácí verze ze slánkového těsta je ale střízlivější a za mě i příjemnější na běžné pečení. Nejsou smažené, pečou se v troubě, a přesto zůstanou měkké a vláčné, když těstu dopřejete čas.

Na frgály si vzpomenu vždycky ve chvíli, kdy chci upéct něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku. Jsou to velké kulaté koláče z tenkého kynutého těsta, s pořádnou vrstvou tvarohu nebo povidel a s drobenkou navrch. Právě ta bohatá náplň a tenčí těsto z nich dělají pečení, které vypadá svátečně, ale doma se dá zvládnout bez velkého stresu.

Když potřebuji upéct něco na velký plech, co se hodí ke kávě i na víkendovou snídani, často vyhraje právě tento kynutý ovocný koláč s tvarohem a jogurtem. Má poctivé těsto, šťavnatou náplň a navrch ovoce z mrazáku se skořicovou drobenkou, takže funguje i mimo sezonu. Nejvíc mi vyhovuje, že se dá těsto nechat kynout i v lednici a pak se s ním pracuje mnohem klidněji.

Když chci upéct něco poctivého ke kávě i ke snídani na další den, dělám právě slánkové kynuté šátečky s tvarohem. Mají měkké, vláčné těsto, které díky slánku dobře kyne a neosychá hned po upečení. U nás doma se osvědčila i pudinková tvarohová náplň a drobenka navrch, protože pečivo pak působí svátečně, ale práce s ním není nijak složitá.

Škvarkové placky patří k těm receptům, které v naší rodině nikdo nepovažuje za nic zvláštního a přitom zmizí z plechu rychleji než cokoliv jiného. Kynuté těsto se sádlem a nasekanými škvarky, posypané hrubozrnnou solí a drceným kmínem: tohle je pečivo, které voní celým bytem a u kterého se nedá odolat.

Když mám chuť na domácí koblížky, ale nechce se mi stát u hrnce s olejem, dělám je pečené v troubě. Jsou měkké, voňavé po másle, citronové kůře a vanilce, plním je marmeládou nebo povidly a doma zmizí ještě vlažné. Velká výhoda je jasná: méně nepořádku, žádné smažení a přitom výsledek, který působí poctivě a svátečně.

Když se u nás doma chystá poctivý nedělní oběd, dušené vepřové s kapustou a kynutým knedlíkem patří mezi jistoty. Je to jídlo s obyčejnými surovinami, ale právě v tom je jeho síla – měkké maso, kapusta s česnekem a kmínem a k tomu nadýchaný knedlík. Nejraději ho dělám ve chvíli, kdy chci nasytit celou rodinu a zároveň mít na stole něco, co voní starou českou kuchyní.

Když se v kuchyni rozvoní kynuté těsto, máslová drobenka a borůvky pustí první šťávu, mám hned pocit léta na chalupě. Tenhle borůvkový koláč z kynutého těsta dělám hlavně ve chvíli, kdy chci upéct něco poctivého na celý plech, co zasytí rodinu i návštěvu. Oproti jiným buchtám sázím na řidší těsto roztírané stěrkou a na bohatou vrstvu ovoce, díky které zůstane koláč krásně vláčný.

Když se doma peče kachna, je to hned jiný den. Já ji dělám pomalu, nejdřív dlouhé hodiny pod alobalem při nízké teplotě a až nakonec ji nechám zezlátnout, aby měla kůrku, na kterou se čeká už od rána. Právě tenhle klidný postup je na celé pečené kachně to nejlepší – maso zůstane šťavnaté, červené zelí se k ní krásně hodí a domácí kynutý knedlík z toho udělá poctivý oběd, jaký má u nás doma vždycky úspěch.

Když chci upéct něco z kynutého těsta a nechci u toho stát půl dne, dělám právě tyhle marmeládové rolky. Těsto je měkké, dobře se s ním pracuje a díky potření máslem po upečení zůstávají rolky vláčné i na druhý den. Plním je nejčastěji hustší marmeládou, ale funguje i maková nebo ořechová náplň.

Když chci mít doma čerstvé pečivo i na druhý den, zadělám tohle jedno těsto a udělám z něj část baget a část bulek. Recept mám ráda hlavně proto, že není složitý, vystačí s obyčejnými surovinami a díky krátkému spaření v horké vodě má pečivo hezky křupavou kůrku a měkký, vláčný střed.

Když chci doma upéct něco obyčejného, poctivého a přitom levného, sahám právě po domácích pletýnkách. Z pár základních surovin vznikne měkké kynuté pečivo se zlatou kůrkou, které se hodí k máslu, marmeládě i kousku sýra. U nás mizí ještě vlažné a mám ráda i to, že šest kusů vyjde opravdu za pár korun.