Lívance jsou přesně ten typ sladkého jídla, které vypadá nenápadně, ale jakmile se objeví na stole, mizí podezřele rychle. U kynuté verze je hlavní výhoda jasná: díky droždí jsou měkké, vyšší a nadýchanější než rychlé lívanečky z prášku do pečiva.

Domácí loupáky jsou pro mě symbol nedělního rána. Teplé, voňavé a posypané mákem. Tenhle recept s mlékem místo vody dělá těsto krásně vláčné a loupáky drží měkkost i druhý den.

Vánočka nemusí být celodenní projekt s kuchyňskou váhou a nervózním přepočítáváním gramů. Tento recept pracuje výhradně s hrníčkem a lžícemi: odměříte, smícháte, upletete. Těsto kyne jen dvacet minut, peče se pětadvacet, a výsledkem je zlatavá, nadýchaná vánočka vážící zhruba 650 gramů. Přesně taková, jaká se hodí na sváteční snídani nebo jako dárek přátelům.

Když potřebuji něco domácího ke kávě a nechci čekat na dlouhé kynutí, přijdou na řadu právě tyhle koláčky bez kynutí. Jsou měkké, voňavé, s poctivou tvarohovou náplní, povidly a máslovou drobenkou, a hotové bývají za chvíli. Hodně dělá i závěrečné potření rozpuštěným máslem s rumem, díky kterému zůstane povrch jemný a kuchyň voní ještě dlouho po upečení.

Houskový knedlík je česká klasika, ale zbytečně budí respekt. Přitom když pohlídáte kynutí, tvar a hlavně vaření s otočením v půlce, není na tom nic záhadného. Tenhle žemlový vařený knedlík je poctivý, nadýchaný a přesně takový, jaký se hodí k omáčkám i pečenému masu.

Pudingoš je přesně ten recept, který vypadá jako práce na půl neděle, ale ve skutečnosti vás nejvíc zdrží jen motání pramenů. Nejlepší na něm je, že jde o kynuté těsto bez čekání na vykynutí, takže žádné postávání u mísy a kontrolování, jestli už se uráčilo narůst. Za mě výborný tah pro chvíle, kdy chcete něco efektního ke kávě, ale nechce se vám dělat věda.

Když jsem tyhle valašské kynuté koláče pekla poprvé, měla jsem trochu respekt hlavně z těsta. Nakonec právě omládek a tenčí vrstva těsta udělaly největší službu. Koláče vyšly velké, kulaté, s poctivou makovou i tvarohovou náplní a křehkou drobenkou. Jsou sváteční, ale přitom úplně domácí a člověk z nich má radost už ve chvíli, kdy se začnou v troubě zvedat okraje.

V pekárně na ně člověk kouká přes sklo a hned ví, že to bude drahá záležitost. Právě proto jsem zkusila tartes tropéziennes doma podle receptu od francouzské kamarádky, jen trochu po našem, a od té doby je dělám raději sama. Těsto je měkké a nadýchané, krém jemný a lehký, a právě spojení kynutého pečiva s vanilkovou náplní dělá z těchto kousků něco mezi sváteční snídaní a dezertem ke kávě.

Když chci upéct něco domácího ke kávě i ke svačině na druhý den, sahám právě po kynutém tvarohově-jablečném koláči. Má poctivé máslové těsto, vrstvu tvarohu, nastrouhaná jablka a nahoře drobenku, takže je vláčný, vydatný a na velký plech akorát pro celou rodinu.

Když chci upéct něco slaného, co zasytí rodinu k večeři a druhý den chutná skoro ještě líp, dělám kynuté cibulové koláče. Na tomhle receptu mám ráda měkkou dušenou cibuli, smetanový základ s česnekem a těsto s trochou majolky, díky které zůstává hezky vláčné.

Když chci upéct něco drobného ke kávě a zároveň nechci, aby bylo druhý den všechno suché, sahám právě po těchto koláčcích s majolkou. Těsto je příjemně vláčné, dobře se s ním pracuje a ozdoba z tvarohu a džemu udělá i z obyčejného plechu sváteční pečení. U nás doma se pečou hlavně o víkendu, protože jsou hotové bez zbytečných kudrlinek a chutnají i dětem.

Domácí chleba z pekáčku je přesně ten typ receptu, který nevypadá nijak světoborně, ale pak zjistíte, že ho pečete znovu a znovu. Těsto není záludné, suroviny jsou obyčejné a největší kouzlo se děje až v rozpáleném hrnci nebo pekáčku, kde se udělá poctivá kůrka bez velkého cirkusu kolem.