Vypadal vždycky slavnostně, ale přitom to není dort, kvůli kterému by člověk musel strávit půl dne v kuchyni. Kubánský dort s banány dělám hlavně tehdy, když chci něco osvědčeného pro návštěvu i rodinu: vláčný kakaový korpus, vrstva meruňkového džemu, zralé banány a jemný čokoládový krém z ganache udělají svoje. Nejvíc se mi na něm líbí, že se připraví chytře na etapy a druhý den už stačí jen složit a polít polevou.
Kakaový piškot, vzdušný tvarohový krém a navrch lesklá oranžová vrstva z Fanty – tyhle řezy vypadají jako z výlohy cukrárny, ale zvládnete je doma i ve všední den. Recept na Fanta řezy s tvarohovou náplní, který se u nás doma stal legendou.
Jablková buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, kdy doma leží pár jablek a člověk nechce rozjíždět cukrařinu na tři mísy. Tahle verze je kakaová, pečená v remosce, nahoře se strouhanými jablky a ořechy. Za mě je to poctivý recept bez kudrlinek: zamíchat, nalít, nastrouhat, upéct a po vychladnutí přetáhnout čokoládou.
S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.
Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.
Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.
Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.
Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.
Když se u nás doma objeví miska zralých jahod a venku je horké odpoledne, často z toho bývají právě jahodové řezy. Mám na nich ráda, že vypadají slavnostně, ale práce kolem nich není zbytečně složitá. Kakaový korpus je rychle upečený, navrch přijde jemný pudinkový krém a všechno uzavře tenká vrstva červené želatiny, která jahody hezky podrží.
Po delší době jsem se do smaženek zase pustila ve velkém a doma zmizely skoro hned. U nás jim říkáme spíš vaječné řízky a mám je ráda hlavně proto, že jsou rychlé, levné a dají se obložit podle toho, co je zrovna v lednici. Do vaječné směsi přidávám trochu strouhanky, špetku prášku do pečiva a někdy i česnek, díky čemuž mají hezký povrch a nejsou uvnitř těžké.
Buchta s ovocem a přelivem je přesně ten moučník, který se nosil na oslavy, do práce i na návštěvu k tetě, protože na plechu udělal hodně muziky za rozumný čas. Za mě je na ní nejlepší to, že vypadá upraveně, ale ve skutečnosti není nijak složitá – jen je potřeba nepodcenit chladnutí jednotlivých vrstev.
Ražniči nemusí nutně znamenat stání u grilu se špejlí v ruce. Připravit ho na plechu v troubě je pohodlnější, výsledek je přitom stejně šťavnatý a voňavý. Krkovice se v troubě pomalým teplem rozvoní do celé kuchyně, klobása a slanina dodají pokrmu kouřový nádech a brambory na vedlejším plechu se postarají o syté přílohy bez extra práce.
