Letní ovoce si o podobný moučník přímo říká. Tyto ovocné řezy dělám na větší plech ve chvíli, kdy chci něco svěžího, krémového a přitom ne přehnaně těžkého. Základ tvoří lehký piškot, na něm vrstva tvarohu se šlehačkou a zakysanou smetanou, navrch maliny, ostružiny, borůvky a jemné malinové želé z pudinku.

Tvarohový koláč patří k těm receptům, které se u nás doma pečou pořád dokola – a nikdy neomrzí. Tenhle hrníčkový je navíc tak snadný, že ho zvládnete i ve chvíli, kdy máte po ruce jen základní suroviny a chuť na něco domácího.

Klasický rajčatový salát si pamatuji z dětství z jídelny i od babičky, jen pokaždé chutnal trochu jinak. Jednou byl skoro utopený v nálevu, podruhé měl víc cibule než rajčat, ale když se trefí poměr, je to skvělá letní příloha i rychlá večeře.

Tenhle ovocný koláč na plech si pamatuji z dob, kdy se peklo hlavně tak, aby bylo z čeho krájet i druhý den. Je trochu retro, trochu slavnostní a trochu nebezpečný v tom, že jeden kousek většinou nestačí. Na rozdíl od obyčejné bublaniny má vrstvy, takže působí pracněji, než ve skutečnosti je.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.

Znojemská omáčka je pro mě jedna z těch jídel, která voní celým bytem a okamžitě přivolají celou rodinu ke stolu. Hovězí maso dušené na cibuli, kyselé okurky a plnotučná hořčice – to je kombinace, která v české kuchyni nemá chybu. Podávám ji vždy s rýží a nikdy nezbyde.

Když potřebuji udělat večeři, na které se doma shodnou opravdu všichni, končí to velmi často domácí pizzou. Tohle těsto dělám z pár běžných surovin, kyne jen krátce a díky rajčatovému základu s bazalkou chutná poctivě i bez složité přípravy. Nejvíc se mi osvědčilo péct pizzu na dobře rozehřátém plechu, protože spodek pak není bledý ani měkký.

Bramborák znám odmalička, ale tvarohová verze mě překvapila. Tvaroh přidá vláčnost a jemně nakyslý tón, který obyčejné bramboráky nemají. A řecké koření? To celou věc povýší na jiný level.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.