Kynuté knedlíky s třešněmi a tvarohem jsou pro mě ztělesněním letního nedělního oběda. Recept vychází z klasického kynutého těsta z polohrubé mouky, čerstvého droždí a teplého mléka – knedlíky se vaří v osolené vodě a po vytažení se okamžitě propíchnou špejlí, aby odešla pára.
Kynuté koláče s rybízem a třešněmi jsou letní klasika, která u nás doma nikdy dlouho nevydrží. Tenhle recept staví na těstu z kombinace hladké a polohrubé mouky, dvojím kynutí a poctivé drobence. Výsledek je nadýchaný, mírně kyselý od ovoce a s křupavým povrchem díky máslu, kterým se koláče potírají ještě horké.
Citronové řezy jsou pro mě ztělesněním letního odpoledne. Kyselé, svěží, s hedvábnou náplní, která se na jazyku rozplývá. Recept krok za krokem.
Tento koláč je naprostou klasikou. Kdo by ho neznal, ti, kteří ho znají i ti, kteří ho okusí poprvé zveme k našemu receptu, podle kterého tuto dobrotu připravíte.
Tak tohle musíte zkusit. Naprosto božské suky/šneky, které se rozplývají na jazyku. Už se vám sbíhají sliny? Nám v redakci ano, takže jdeme péct.
Tak tyhle řezy stojí za to. Upečte si je i vy a uvidíte, jak božské jsou. S naším receptem to zvládnete snadno a rychle. Mňam!
Meruňkové knedlíky z tvarohového těsta patří k těm jídlům, která umí zastavit čas. Tvarohové těsto je vláčné, meruňka uvnitř se rozvoní do celého hrnce a výsledek na talíři – politý máslem, posypaný cukrem a hrudkovým tvarohem – je přesně to, co si člověk představí pod slovem domácí vaření.
Když od oběda zbude miska bramborové kaše, u nás doma se z ní druhý den často stane sladká večeře, po které se jen zapráší. Tyhle bramborovo-tvarohové knedlíčky s jablkem dělávala moje babička Lojzička a mám na nich ráda hlavně to, že jsou levné, syté a hotové bez velkého přemýšlení. Kouzlo je právě ve spojení zbylé kaše, tvarohu a kousků jablka, které se nakonec zalijí pořádnou dávkou rozpuštěného másla.
Dva roky jsem zkoušela různé recepty na piškotový korpus a žádný mě úplně nepřesvědčil. Až jsem začala pátrat po starších receptech z a narazila na tento kousek z doby kolem roku 1890. Tři suroviny, žádný olej, žádný prášek do pečiva.
Jogurtová buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, když je chuť na něco sladkého, ale nálada na složité pečení nikde. Tahle verze s kokosem a broskvemi je jednoduchá i rychlá.
Marmeládové rolky jsou přesně ten typ buchet, které vypadají obyčejně, ale ze stolu mizí podezřele rychle. U švestkové verze mám ráda hlavně to, že náplň není přeslazená a kynuté těsto díky pečení natěsno zůstane měkké i druhý den.
Rohlík patří k nejklasičtějším pečivům středoevropské kuchyně, a přitom se doma peče překvapivě málo. Pivní rohlíky tohle mění. Pivo v těstě nedává chuť, ale pomáhá vytvořit tmavou, praskavě křupavou kůrku podobnou preclíkům. Výsledek je rohlík, který si z obchodu nekoupíte.
