Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.

Křupavá kuřecí křídla nemusí nutně skončit na grilu. Trouba zvládne totéž – a rajčatová omáčka s worcestrem a medem z nich udělá něco, u čeho se zastaví celá rodina.

Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.

Znojemská omáčka je pro mě jedna z těch jídel, která voní celým bytem a okamžitě přivolají celou rodinu ke stolu. Hovězí maso dušené na cibuli, kyselé okurky a plnotučná hořčice – to je kombinace, která v české kuchyni nemá chybu. Podávám ji vždy s rýží a nikdy nezbyde.

Objevte skvělý recept na poctivý domácí rybí salát ze zavináčů s majonézou a zeleninou! Tradiční delikatesu ze studené kuchyně připravíte snadno do 30 minut.

Bramborák znám odmalička, ale tvarohová verze mě překvapila. Tvaroh přidá vláčnost a jemně nakyslý tón, který obyčejné bramboráky nemají. A řecké koření? To celou věc povýší na jiný level.

Když chci doma upéct něco voňavého, co se dá jíst ještě ten den, sahám po těchto perníčcích plněných povidly. Jsou hned měkké, z malé dávky jich vznikne kolem 35 kusů a nejvíc se mi osvědčilo těsto vyválené zhruba na půl centimetru až centimetr a pečení jen kolem 10 minut.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Loupáky jsou přesně ten typ pečiva, kvůli kterému má smysl vstát o něco dřív. Když se povedou, mají tenkou lesklou kůrku, uvnitř jsou měkké a mák na povrchu dělá svoje. Není to žádná věda, jen je potřeba neuspěchat kynutí a nepřehnat mouku.

Cuketa v moučníku zní možná podivně, ale právě ona dělá tuto buchtu neuvěřitelně vláčnou. Nastrouhána najemno se v těstě úplně ztratí – ani chuť, ani barva vás neprozradí. Výsledek je šťavnatý koláč, který vydrží měkký i druhý den, a to bez jediné kapky másla. Navrch přijde vrstva marmelády, lehký krém ze zakysané smetany s vanilkou a nastrouhaný ledový kaštan.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.