Houby patří k surovinám, které stačí pár minut na pánvi a kuchyně hned dostane úplně jinou atmosféru. Houbový pekáček dělám hlavně tehdy, když chci teplou, sytou a přitom nenáročnou večeři bez dlouhého stání u sporáku. Základ tvoří opečená slanina, cibule, česnek, tymián, rozmarýn a smetana, která všechno v troubě hezky propojí.

Lipánek si většina z nás spojuje s dětskou svačinou, kterou člověk snědl dřív, než stihl zavřít lednici. Domácí verze je přitom směšně jednoduchá: tvaroh, zakysaná smetana, trocha vanilky a nakonec šlehačka. Za mě je to jeden z těch receptů, kde nemá cenu nic zbytečně komplikovat.

Když potřebuji rychle připravit něco ke kávě a nechci zapínat troubu, sahám po těchto lotuskových řezech. Jsou nepečené, hotové za chvilku a stojí na jednoduchém krému ze smetany, mascarpone a trochy moučkového cukru. Hlavní roli tu hrají karamelové sušenky Lotus, které po odležení krásně změknou a celý dezert působí upraveně i bez složité práce.

Dýňová polévka je pro mě každý podzim malý rituál. Tenhle recept se zázvorem, citronovou šťávou a proužky pomerančové kůry je přesně ten typ jídla, které ohřeje zevnitř i zvenku a voní celým bytem dřív, než se zelenina vůbec uvařila do měkka.

Jahodové řezy s tvarohovou šlehačkou a červeným želé jsou letní moučník, který se peče rychle a mizí ještě rychleji. Piškotový korpus, krém ze zakysané smetany a šlehačky, čerstvé jahody a lesklé želé. Tohle je recept, který se vyplatí znát nazpaměť.

Fazolová polévka na kyselo patří k těm jídlům, která u nás doma nikdy nezestárnou. Čerstvé fazolkové lusky, brambory, hustá smetanová zátřepka a velkorysá hrst kopru. To je základ, který funguje spolehlivě každé léto i podzim. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla.

Čokoládová pěna patří mezi dezerty, které vypadají složitě, ale ve skutečnosti vás nezaměstnají déle než dvacet minut. Stačí čtyři základní suroviny: tmavá čokoláda, vejce, smetana a trocha cukru a výsledek je krémový, nadýchaný a sytý zároveň. Recept zvládne každý, kdo umí vyšlehat sníh a trpělivě počkat, až pěna v lednici ztuhne.

Když jsem tyhle valašské kynuté koláče pekla poprvé, měla jsem trochu respekt hlavně z těsta. Nakonec právě omládek a tenčí vrstva těsta udělaly největší službu. Koláče vyšly velké, kulaté, s poctivou makovou i tvarohovou náplní a křehkou drobenkou. Jsou sváteční, ale přitom úplně domácí a člověk z nich má radost už ve chvíli, kdy se začnou v troubě zvedat okraje.

Ořechové řezy na oplatku s karamelovým krémem patří k těm dezertům, které vypadají nenápadně, ale zmizí z plechu dřív, než se nadějete. Vláčný ořechový piškot, hedvábný krém z vařeného kondenzovaného mléka a másla, a nakonec čokoládová poleva. To je kombinace, která u nás doma vždy funguje bez výjimky.

Vypadá slavnostně, ale doma ho dělám hlavně ve chvíli, kdy chci upéct něco efektního bez zbytečného stresu. Dort Ferrero Rocher stojí na čokoládovém korpusu, lískooříškovém krému a typické kombinaci oříšků, čokolády a křupavých pralinek, která funguje už na první ochutnání. Nejvíc se mi osvědčilo neuspěchat chlazení a nechat jednotlivé vrstvy pěkně zpevnit.

Když potřebuji upéct něco na velký plech, co se hodí ke kávě i na víkendovou snídani, často vyhraje právě tento kynutý ovocný koláč s tvarohem a jogurtem. Má poctivé těsto, šťavnatou náplň a navrch ovoce z mrazáku se skořicovou drobenkou, takže funguje i mimo sezonu. Nejvíc mi vyhovuje, že se dá těsto nechat kynout i v lednici a pak se s ním pracuje mnohem klidněji.

Když se venku udělá pořádné léto, vytáhnu z mrazáku jednu z věcí, která u nás doma mizí nejrychleji. Domácí ruskou zmrzlinu mezi oplatkami. Je na ní hezké to, že nepotřebuje žádný zmrzlinovač, vystačí si s vyšlehanou smetanou, vejci, cukrem a vanilkou a chutí připomene staré poctivé nanuky z dětství.