Když jsem měla narozeniny a chtěla něco sladkého vzít do práce, nepekla jsem velký dort, ale tyhle mini dortíky. Vypadají slavnostně, dobře se přenášejí a díky světlému kakaovému korpusu a třem různým náplním si každý vybere to svoje. Doma je dělám ráda právě na podobné příležitosti, protože udělají radost a přitom se dají zvládnout i bez cukrářské školy.

Když se doma chystá větší pečení, sahám poslední roky právě po svatebních koláčcích bez kynutí. Jsou rychlejší než klasická verze, těsto se dobře zpracovává a díky kombinaci povidel a tvarohu působí slavnostně i na obyčejném plechu. Mám ráda i to, že stačí krátké pečení a koláčky zůstávají jemné.

Když je léto, nikomu se nechce stát dlouhé hodiny u plotny. A proto existují geniální recept jako třeba lečo. Pojďte si pro něj. Máme pro vás podrobný recept.

Když se v létě objeví první borůvky, u nás doma je skoro jisté, že přijde na řadu plech moravských koláčů. Dělám je z poctivého kynutého těsta s máslem, rumem a citronovou kůrou, takže krásně voní a i druhý den zůstávají měkké. Tvarohová náplň je jemná, borůvky šťavnaté a drobenka udělá přesně to, co od správného domácího koláče čekám.

Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.

Na valašský kontrabáš si vždycky vzpomenu ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečné parády. Brambory, pohanka, cibule, česnek a kousek uzeného udělají dohromady jídlo, které krásně voní po majoránce, je levné a v zapékací míse se skoro udělá samo.

Když k nám přijede návštěva, vím předem, co bude k obědu. Hovězí roštěná s rýží je u nás taková rodinná jistota – poctivé jídlo z jednoho hrnce, které sází na cibuli, hořčici a pomalé dušení, díky němuž maso změkne přesně tak, jak má. Není to žádná složitost, jen chce dát roštěné čas, a pak je z toho oběd, na který se všichni těší už od rána.

Trhané maso možná znáte z nějaké mexické delikatesy. Ale teď už kvůli tomu nemusíte do restaurace nebo objednávat. Máte ho tady! S naším podrobným receptem se neztratíte.

Když mi po obědě zůstane miska bramborové kaše, bývá o další večeři skoro rozhodnuto. Dělám z ní domácí pirohy plněné česnekovou kaší, které nejsou drahé, zasytí a po přelití sádlem s osmaženou cibulkou chutnají přesně tak, jak má poctivé domácí jídlo chutnat. Kouzlo je v úplně obyčejném těstě z mouky, vody a soli a v krátkém povaření po vyplavání.

Když potřebuji uvařit oběd, na který se doma nikdo netváří kysele, sáhnu právě po plackách z kuřecí směsi s bramborovou kaší. Nejvíc se mi osvědčilo nechat maso s cibulí, vejci, solamylem a trochou dochucovadel přes noc odležet, protože druhý den je směs výraznější, šťavnatější a na pánvi se s ní pracuje mnohem lépe.

Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.

Jsou jídla, která si člověk nedává každý týden, ale když na ně přijde chuť, není co řešit. U nás to občas platí právě pro zelenou hrachovou kaši s opečenou cibulkou a buřtem – s krajícem domácího bílého chleba je to poctivá, sytá a překvapivě prostá večeře. Kaši dělám z předem namočeného celého hrachu, který pak rozmixuji ponorným mixérem a dochutím česnekem a majoránkou.