Meruňkový koláč s drobenkou je pro mě každé léto povinnost. Křehké kynuté těsto, šťavnaté meruňky a zlatavá drobenka – tohle je recept, který u nás doma zmizí ještě teplý.

Bramborový švestkový koláč ze syrových brambor je podzimní klasika, která se peče za půl hodiny a zmizí ještě rychleji. Stačí čtyři brambory, dvě vajíčka, špetka soli a tři lžíce mouky.

Pečená krůta s těstovinami je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká věda, ale na stole udělá víc práce než kdejaký složitý recept. Když se maso nevysuší a těstoviny se neuvaří na kaši, máte hotový oběd, který zasytí a zbytečně neunaví kuchaře.

Uzená fazolová polévka patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Přes noc namočené fazole, pomalu vařená žebra a hustá jíška na závěr – to je základ, který se vyplatí dodržet.

Cukeťáky dělám hlavně ve chvíli, kdy se doma válí přerostlá cuketa a už nikdo nechce další ratatouille ani polévku. Jsou rychlé, levné a při správném postupu pěkně křupnou. Jen je potřeba nepodcenit jednu věc: cuketa pustí vody víc, než by člověk poctivě vyždímal jednou utěrkou.

Když mi doma zbydou starší rohlíky a v lednici čeká kus uzeného boku, bývá o obědě rozhodnuto. Špekové knedlíky dělám právě v takových dnech nejraději, protože jsou syté, poctivé a přitom z obyčejných surovin. Rozdíl dělá krátké prosušení pečiva v troubě a dobře opečená cibule se slaninou, která celé směsi dá správnou vůni i chuť.

Když chci udělat poctivý nedělní oběd, na který se těší celá rodina, často skončím právě u pečeného bůčku. Nejvíc se mi osvědčil pomalejší způsob pečení s česnekem, cibulí a kmínem, díky kterému zůstane maso šťavnaté a kůže se na konci krásně vypeče dokřupava.

Hovězí vývar s drožďovými knedlíčky není rychlá polévka na úterní večer. Je to rituál, který zabere celý den, odmění vás zlatavým vývarem vonícím po libečku a česnek-majoránkových knedlíčcích, které se rozpadají přímo v lžíci.

Krupicová kaše, u nás doma grízka a na Slovensku grízik, patří k jídlům, která vytáhnu ve chvíli, kdy chci něco teplého, rychlého a uklidňujícího. Stačí mléko, dětská krupice, trochu cukru a kousek másla, ale právě v tom je její síla. Když ji nahoře popráším kakaem nebo skořicí a nechám rozpustit máslo, vrací mě pokaždé rovnou do dětství.

Když se u nás doma pečou dukátové buchtičky s vanilkovým krémem, je hned jasné, co bude k obědu za malý svátek. Mám je ráda hlavně o víkendu, kdy je čas nechat kynuté těsto v klidu pracovat a pak vytáhnout z trouby plech měkkých, máslem potřených buchtiček. Tento recept je poctivý, přitom srozumitelný, a vanilkový krém dělám z mléka a pudinku, takže není zbytečně složitý.

Uzená žebra jsem dlouho dělala jen vařená, bez jakéhokoliv finišování. Pak jsem je jednou zkusila potřít marinádou a dopéct v troubě – a od té doby jinak nedělám.

Když chci doma připravit něco poctivého ke chlebu, co vydrží v lednici a hodí se k večeři i na návštěvu, dělám nářez z lisovaného vepřového kolena. Není to složité, jen je potřeba dopřát masu čas, dobře ho dochutit česnekem a po uvaření ho správně stlačit ve formě. Výsledek stojí za to hlavně vychlazený, nakrájený na tenké plátky s křenem, hořčicí a kyselou okurkou.