Když je doma miska zralých rajčat a venku teplo, dělám tenhle jednoduchý rajčatový salát skoro automaticky. Je hotový za pár minut, stačí pár běžných surovin a díky lžičce vinného octa a troše tatarky má plnější, starosvětskou chuť. Nejlepší je dobře vychlazený, kdy se všechno hezky propojí.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.
Když je venku horko a mně se nechce stát dlouho u sporáku, přichází u nás na řadu tenhle letní zeleninový salát s vařenými vejci v marinádě. Je rychlý, sytý a přitom svěží, takže se hodí k večeři, na chalupu i jako lehký oběd do krabičky. Obyčejnou zeleninu tady drží pohromadě jednoduchá zálivka z plnotučné hořčice, majonézy a jogurtu nebo zakysané smetany.
Když se doma objeví miska červeného rybízu, skoro vždycky z ní část skončí právě v této buchtě. Je z plechu, bez zbytečných okolků, krásně vláčná a díky polevě ze zakysané smetany a hořké čokolády působí svěže i v teplých dnech. Mám ji ráda hlavně proto, že kyselkavé ovoce vyváží jemné těsto a čokoláda tomu dá trochu dospělejší chuť.
Vypadá to skromně, ale na talíři to funguje až překvapivě dobře. Studentský řízek z gothaje dělám ve chvíli, kdy chci rychlou teplou večeři z obyčejných surovin, a letní bramborový salát se slaninou, cibulí a jemně kyselou zálivkou mu dodá přesně to, co potřebuje. S tatarkou je to stará dobrá kombinace, která má pořád co nabídnout.
Když je venku horko a nikomu se nechce stát u sporáku, u nás doma přichází na řadu švýcarský salát. Je sytý, osvěžující a přitom složený z úplně obyčejných surovin, které mívám často v lednici. Mám ráda hlavně to, že se dá udělat buď s jemnou jogurtovo-majonézovou zálivkou, nebo jen s lehkým octovým nálevem, a pokaždé chutná trochu jinak.
Když vím, že doma došel chleba a do obchodu se mi opravdu nechce, sahám po tomhle rychlém domácím chlebíku z droždí. Je hotový za pár hodin, krásně provoní byt a díky pečení v přikrytém pekáči má pevnou kůrku a měkkou střídu, kterou máme doma nejradši.
Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který nasytí celou rodinu a ještě zbyde i na druhý den, dělám vepřové závitky s rýží. Jsou sice o něco pracnější než obyčejné plátky masa, ale náplň ze šunky, okurky, vajíčka a párku z nich udělá jídlo, na které se u stolu čeká s opravdovou chutí. A tentokrát mají u nás doma ještě jednu historku navíc – vznikly skoro polními podmínkami, protože jsme ráno byli bez vody a vařilo se, včetně rýže, doslova na minerálce.
Když potřebuji uvařit něco obyčejného, sytého a bez zbytečného vymýšlení, sahám po bramborovém přívarku. Je hotový z běžných surovin, které mívám doma skoro pořád, a díky kombinaci jíšky, zátřepky, bobkového listu a trošky octa má přesně tu starou domácí chuť, kterou si u nás každý rád přidá.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.
Někdo drožďovou pomazánku nemůže ani cítit, u nás doma se po ní ale jen zapráší. Dělám ji hlavně ve dnech, kdy potřebuji rychlou večeři bez velkého vaření, a nejradši ji sypu čerstvě střiženou pažitkou. Základ je v dozlatova opečené cibuli, rozpuštěném čerstvém droždí a vejcích, která pomazánku zjemní a pěkně spojí.
Když potřebuji uvařit něco sytého a přitom nechci stát půl dne u sporáku, sahám po vepřovém Stroganovu. Je rychlý, výrazný a díky smetaně, hořčici, žampionům a kyselým okurkám má přesně tu chuť, kvůli které se doma chodí do kuchyně dívat, kdy už bude hotovo.
