Když se u nás doma pečou kynuté buchty s povidly, poznám to dřív, než dojdu do kuchyně. Voní máslem, vanilkou a trochu i dětstvím. Dělám je hlavně o víkendu, když je čas nechat těsto v klidu vyrůst, a držím se pár obyčejných pravidel – vlažné mléko, nepřepálené máslo a povidla, která nejsou ani tuhá, ani řídká.
Když se doma sejde miska třešní, pár měkkých meruněk a chuť na něco sladkého ke kávě, u nás většinou vyhraje právě tvarohová bublanina. Je z velkého plechu, takže se hodí i pro početnější rodinu, a díky sněhu z bílků a lžičkám tvarohové směsi zůstává hezky nadýchaná i vláčná. Mám ráda, že se obejde bez složitostí a přitom působí jako poctivý letní moučník.
Když chci uvařit něco sladkého, co zasytí víc než obyčejné palačinky na pánvi, dělám doma právě zapečené tvarohové palačinky. Jsou poctivé, vláčné, krásně voní po vanilce a citronu a díky krátkému zapečení v troubě působí skoro slavnostně, i když suroviny jsou úplně běžné. U nás mají úspěch hlavně tehdy, když chci připravit oběd nebo večeři dopředu a pak už jen vytáhnout pekáček z trouby.
Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.
Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.
Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.
Když od oběda zbude miska bramborové kaše, u nás doma se z ní druhý den často stane sladká večeře, po které se jen zapráší. Tyhle bramborovo-tvarohové knedlíčky s jablkem dělávala moje babička Lojzička a mám na nich ráda hlavně to, že jsou levné, syté a hotové bez velkého přemýšlení. Kouzlo je právě ve spojení zbylé kaše, tvarohu a kousků jablka, které se nakonec zalijí pořádnou dávkou rozpuštěného másla.
Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.
Někdo nemá sladké obědy rád, my v redakci je milujeme. Obzvlášť ovocné knedlíky. Uvařte si s námi tyhle jahodové. Mňam!
Když chci upéct něco, co doma připomene poutě, posvícení a plechy od babičky, sahám po těchto nekynutých koláčcích. Jsou hotové bez zdlouhavého čekání, těsto se s nimi dobře tvaruje a díky máslu, sádlu a tvarohové náplni zůstávají hezky měkké i druhý den.
Když se u nás doma řekne rychlá teplá večeře, která potěší děti i dospělé, často padne volba právě na domácí langoše. Dělám je z kynutého těsta s mlékem, trochou zakysané smetany a jedním vejcem, díky čemuž zůstávají měkké i po usmažení. Nejradši je podávám s česnekem, sýrem a kečupem, ale dobře fungují i v jednodušší verzi jen se solí.
Ještě večer naložím maso, druhý den už je večeře skoro bez práce. Vepřové nudličky na cibuli s rýží dělám ve dnech, kdy chci něco poctivého, ale nechci stát hodinu u sporáku. Díky krátké marinádě ze sójové omáčky, worcesteru a česneku je maso výrazné, šťavnaté a cibule mu dodá přesně tu domácí chuť, kterou mám na takových jídlech ráda.
