Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.

Když potřebuji moučník ke kávě a nechci půl dne stát u trouby, sahám po piškotové roládě. Je hotová překvapivě rychle, vypadá slavnostně a přitom stojí na obyčejném piškotovém plátu, který se po upečení sroluje ještě za tepla. U nás doma se nejčastěji maže džemem nebo jemným krémem z másla a tvarohu, takže nikdy nepůsobí suše.

Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Vůně másla a vanilky mi tyhle věnečky připomene pokaždé staré cukrárny, kam jsme chodili v neděli po obědě. Doma je dělám ve chvíli, kdy mám chuť na poctivý moučník, který vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti stojí hlavně na pár obyčejných surovinách a správném postupu. Odpalované těsto chce trochu klidu, vanilkový pudinkový krém zase stejnou teplotu surovin, a pak už jde všechno hezky od ruky.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Žemlovka patří k těm jídlům, která se nedají odbýt. Buď ji uděláte pořádně, s vrstvami, s tvarohem, s jablky a s tou správnou vůní skořice z trouby, nebo se do ní raději nepouštějte. Tenhle recept je poctivý, vydatný a zmizí z pekáče ještě teplý.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Černá buchta s máslovým krémem je jeden z těch receptů, které se u nás doma pekly odjakživa. Kakaové těsto, bílý máslový krém a ten kontrast barev – tohle je dezert, který vypadá slavnostně, ale přitom ho zvládnete i ve všední odpoledne.

Pizza tyčinky z kynutého těsta jsou ta nejlepší věc, kterou můžete vytáhnout z trouby, když přijdou neohlášení hosté. Těsto je vláčné, náplň variabilní a výsledek zmizí z plechu dřív, než se nadějete.

Plněné papriky patří k pokrmům, které se v české kuchyni vracejí každé léto znovu a znovu – a není se čemu divit. Sezónní papriky jsou v tuto roční dobu dostupné a cenově příznivé, mleté maso a rýže udělají sytou náplň a hustá rajská omáčka zahustí celý hrnec do podoby, která se hodí k houskovému knedlíku. Recept níže vychází z klasického postupu, ale přidáváme několik konkrétních tipů, díky nimž omáčka skutečně chutná.

Když je doma chuť na dort, ale nechce se mi péct, sahám po Malakovu. Je nepečený, osvěžující a postavený na obyčejných surovinách, které seženete skoro všude – piškotech, tvarohu, šlehačce a ovoci. U nás nejčastěji vyhrává verze lehce zakápnutá kávou a s jahodami, protože po noci v lednici krásně změkne a druhý den se krájí jedna radost.

Tenhle salát jsem poprvé ochutnala na rodinné oslavě a vůbec jsem nečekala, co mě čeká. Kuřecí prsa uvařená v octovém nálevu s kořením dostanou překvapivě jemnou, lehce nakyslou chuť, která rybí salát opravdu připomíná. A přitom žádná ryba v dohledu.