Jablka v županu jsou dezert, který se u nás doma vždycky spojoval s podzimem a babiččinou kuchyní. Celé jablko zabalené do listového těsta s marmeládou a ořechy – jednoduchý trik, který vypadá efektně a chutná ještě lépe.
Těstovinový salát s kuřecím masem patří mezi pokrmy, které splní víc, než slibují. Kuřecí prsa naložená do grilovacího koření, restovaná dozlatova na oleji, těstoviny, čerstvá zelenina a uvařená vejce – to vše dohromady vytvoří salát, který zasytí jako pořádný oběd. A nejlepší na tom je, že druhý den chutná ještě lépe, protože si všechno pořádně sedne.
Vepřová kotleta chutná nejlíp na houbách. A samozřejmě na těch z lesa, ne na kupovaných žampionech nebo jiných. Tak si dejte do nosu a připravte si toto skvělé jídlo.
S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.
Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.
Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.
Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.
Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.
Někdy stačí pár surovin, které by člověk běžně nedal dohromady, a na plechu vznikne večeře, co mile překvapí. Tento slaný koláč dělám hlavně tehdy, když nechci stát dlouho u plotny, ale chci něco trochu slavnostnějšího než obyčejnou večeři. Zajímavost mu dává spojení listového těsta, pršutu, plísňového sýra, hroznů a jemné smetanovo-vaječné zálivky s tymiánem.
Pečení bez vajec? Žádný problém. Hrníčková buchta patří k těm receptům, kde odměřování na gramy prostě není potřeba – stačí hrnek a trocha fantazie. Tahle verze jde ještě o krok dál: borůvky, mango, para ořechy, brusinky, chia semínka i goji se v těstě potkají tak nečekaně přirozeně, že výsledek překvapí i vás samotné. A kokos navrch? To už je jen třešnička na dortu.
Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.
Když potřebuji upéct něco sladkého bez dlouhého zadělávání těsta, sahám po této jablečno-pudinkové buchtičce z listového těsta. Je rychlá, vděčná a na plechu udělá přesně ten typ moučníku, který voní po jablkách, vanilce a skořici. Odlišuje ji vrstva dětských piškotů a také pudink vařený z většího množství mléka, díky kterému zůstane krásně měkká.