Když potřebuji upéct něco na plech a nechci u toho strávit půl odpoledne, sahám právě po pudinkové buchtě se zakysanou smetanou. Je rychlá, suroviny bývají doma a díky vanilkovému pudinku a vrstvě zakysané smetany zůstane krásně vláčná i druhý den. U nás se nejčastěji peče na víkend, kdy se v kuchyni pořád někdo motá a uždibuje ještě teplé rohy.
Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.
Přiznám se, že jsem kapustové karbanátky dlouho odbývala jako nudné vegetariánské jídlo pro ty, kteří se vzdali masa. Pak jsem je ale jednou zkusila a musela jsem si přiznat, jak moc jsem se mýlila. Jsou křupavé zvenku, uvnitř měkké a s bramborovou kaší tvoří přesně ten typ sytého obědu, po kterém se u nás doma nikdo nezvedne od stolu hladový.
Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.
Letní zelenina je teď na trhu doslova na každém rohu a bylo by škoda ji nevyužít naplno. Tento recept spojuje šťavnaté masové kuličky, voňavou zeleninu a zlatavý sýr – a všechno se to peče pohromadě v jednom pekáči. Žádné přelévání mezi hrnci, žádné hlídání čtyř hořáků najednou. Výsledek je vydatný, barevný a překvapivě variabilní – pokaždé trochu jiný podle toho, co zrovna máte doma.
Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.
Když od oběda zbude miska bramborové kaše, u nás doma se z ní druhý den často stane sladká večeře, po které se jen zapráší. Tyhle bramborovo-tvarohové knedlíčky s jablkem dělávala moje babička Lojzička a mám na nich ráda hlavně to, že jsou levné, syté a hotové bez velkého přemýšlení. Kouzlo je právě ve spojení zbylé kaše, tvarohu a kousků jablka, které se nakonec zalijí pořádnou dávkou rozpuštěného másla.
Jogurtová buchta je přesně ten typ moučníku, který zachraňuje odpoledne, když je chuť na něco sladkého, ale nálada na složité pečení nikde. Tahle verze s kokosem a broskvemi je jednoduchá i rychlá.
Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.
Marmeládové rolky jsou přesně ten typ buchet, které vypadají obyčejně, ale ze stolu mizí podezřele rychle. U švestkové verze mám ráda hlavně to, že náplň není přeslazená a kynuté těsto díky pečení natěsno zůstane měkké i druhý den.
Vajíčková pomazánka je přesně ten typ jídla, který zachrání snídani, večeři i chvíli, kdy má dorazit návštěva a v lednici není nic slavného. Za mě funguje nejlépe tehdy, když se žloutky nejdříve vyšlehají s máslem dohladka a bílky se přidají až nakonec na malé kostičky. Pomazánka pak není ani mazlavá kaše, ani suchá hmota, ale poctivá klasika.
Když se u nás doma řekne rychlá teplá večeře, která potěší děti i dospělé, často padne volba právě na domácí langoše. Dělám je z kynutého těsta s mlékem, trochou zakysané smetany a jedním vejcem, díky čemuž zůstávají měkké i po usmažení. Nejradši je podávám s česnekem, sýrem a kečupem, ale dobře fungují i v jednodušší verzi jen se solí.
