Socialistické bufety voněly smaženkami a teplým gulášem a každé jídlo muselo splňovat přísné státní normy. Pamatujete si, co se tehdy servírovalo a za kolik? Otestujte se.
Rychlé občerstvení u nás existovalo dávno před tím, než se začalo mluvit o fastfoodových řetězcích. Bufety, mléčné bary a závodní jídelny držely pohromadě běžné stravování lidí, kteří neměli čas sedět hodinu u oběda. Dělníci, úředníci, cestující, studenti, někdy i celé party z práce. Tehdejší rychlé jídlo ale vypadalo jinak než dnešní nabídka v krabičkách a kelímcích. Vlašský salát s rohlíkem, k tomu pivo. Nejčastěji vestoje, u stolku, který už někdo další vyhlížel.
Co se v bufetu jedlo a za kolik
Jídelní lístek nebýval nijak dlouhý. O to rychleji se v něm člověk zorientoval. Svíčková za 8 korun československých, vydatná polévka kolem dvou korun, okurkový salát za korunu padesát. Řízek, guláš, španělský ptáček nebo znojemská omáčka patřily mezi položky, které se daly čekat téměř všude. Ceny i receptury byly určované centrálně, takže rozdíly mezi podniky nebývaly velké. Jestli se člověk najedl lépe nebo hůř, často záleželo spíš na kuchaři, čerstvosti surovin a náladě provozu než na samotném názvu jídla.
Chlebíčky, tlačenka, sekaná nebo párky se jedly u nízkých stolků, většinou bez židlí. Nebyl to prostor na dlouhé posezení, spíš taková průchozí stanice: objednat, zaplatit, sníst, odejít. Pivo se čepovalo už od rána. Tvrdý alkohol měl být podle pravidel mimo hru, v praxi se ale v řadě bufetů nějaká cesta našla. Vedle toho se pily limonády, malinovka nebo žlutá sodovka, a kdo chtěl něco sladkého, zašel spíš do mléčného baru. Kakao, zmrzlina, někdy pohár ve skle s dlouhou lžičkou.
Samozřejmě nesměly chybět omáčky
Závodní jídelny i bufety si mnoho lidí spojuje hlavně s UHO, tedy univerzální hnědou omáčkou. V principu šlo o jednoduchý základ, který se dal použít k různým jídlům. Výsledek ale býval všelijaký. Někde snesitelný, jinde vodový, moučný nebo prostě unavený. Vedle toho se po Československu běžně podávala i celá řada klasických omáček: koprová, svíčková, rajská, křenová, houbová, papriková, smetanová nebo okurková. Nejčastěji s plátkem hovězího a houskovými knedlíky. Taková omáčková výbava je i v evropském srovnání pořád dost výrazná zvláštnost.
Hodně místa měly také brambory. Francouzské brambory, brambory na loupačku, bramboráky, bramborové knedlíky. Objevovaly se pořád, ale bez nich by tehdejší jídelna působila neúplně. Sladká jídla k tomu patřila stejně samozřejmě: žemlovka, buchtičky s krémem nebo nudle s mákem.
Do bufetů chodila především střední a nižší vrstva. Prodavači v bílých pláštích za pultem, talíře zastrčené v ohřívací vaně, noviny rozložené u stolku, pach smaženého jídla a piva, občas kovové cinknutí o nerez. Tak nějak vypadalo rychlé občerstvení v ČSSR. Bylo prosté, často nehezké, ale pro spoustu lidí naprosto běžné. Zkuste si vybavit, kolik z toho vám ještě zůstalo v paměti.
Kvíz: Pamatujete na socialistické bufety v ČSSR?
Kvíz o tradičních pokrmech českých a slovenských babiček: 10 otázek ukáže, kdo má dobrou paměť
Velký test znalostí o značkách potravin: Kdo získá alespoň 8/10 bodů, ten má při nakupování slušný přehled
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Magazín Aktuálně, Wikipedie, iDnes.cz
