Léto za socialismu vonělo po žluté limonádě, obarvených jazycích a domácí sodovce ze sifonu. Vitacit, Šuměnky, Kofola nebo Ovocit, každý z těchto nápojů má svůj příběh a místo v paměti těch, kdo vyrůstali před rokem 1989.
Nabídka limonád v socialistickém Československu nestála na desítkách značek a novinek. Spíš na několika jistotách, které se prostě opakovaly. Coca-Cola se dala sehnat v podstatě jen v Tuzexu, takže pro běžné dítě šlo spíš o představu než o normální pití k obědu. Místo ní tu byl Vitacit, sodovka ze sifonu s bombičkami nebo sklenice vody se sirupem. Doma, na návštěvě, někdy i u babičky v těžké sklenici.
Vitacit a spol.: co se tehdy pilo
Vitacit se v obchodech objevil v 70. letech. Nejdřív jen citronový a v plastových kelímcích. Složení nebylo nijak obsáhlé: cukr, kyselina citronová, aroma a vitamín C. Stačilo to. Nápoj si rychle získal pověst něčeho, co děti chtěly nejen pít, ale hlavně jíst po lžičkách, zkrátka si prášek sypat rovnou do pusy. Později přibyly jahodová a pomerančová příchuť. Oranžový nebo žlutý jazyk tehdy uměl zabavit víc, než by dnes člověk čekal. Vitacit nakonec přežil i konec socialismu a prodává se dodnes.
Vedle něj měly svoje pevné místo Šuměnky. Barevné šumivé prášky, které bublaly ve vodě, a když nebyla trpělivost, tak putovaly zase rovnou na jazyku. Podobně fungovaly i výrobky jako SAP nebo různé vita-nápoje s ovocnými příchutěmi. Sirupovou klasiku představoval hlavně Ovocit. Etikety s postavičkou zahradníka Ovocínka se objevovaly od 70. let a mnoho lidí si je vybaví skoro stejně rychle jako samotnou chuť. Ředil se vodou, byl sladký, ovocný a běžně se objevoval v domácnostech i ve školních jídelnách.
Ze Slovenska se na československý trh dostávaly nápoje jako Broňa nebo Citrokola. Každý chutnal trochu jinak, i když v regálu tehdy člověk moc dlouho nevybíral. A potom tu byla Kofola. Vznikla z upraveného sirupu, který původně nesl jiné jméno. Dnes patří Kofola mezi nejznámější nápoje v Česku i na Slovensku.
Sifon, bombičky a jiné domácí rituály
Sifon patřil do socialistické kuchyně skoro stejně samozřejmě jako kredenc nebo utěrka. Voda se sytila pomocí malých kovových bombiček s oxidem uhličitým a výsledkem byla domácí sodovka. Chutnala jinak než dnešní perlivá voda z plastové lahve. Do sklenice přišel sirup, na něj proud sodovky ze sifonu a limonáda byla na stole.
Výběr sirupů přitom nebyl nijak oslnivý. Ovocné příchutě se opakovaly, rozdíly mezi značkami nebyly vždycky velké. Jenže i v tom úzkém prostoru vznikaly preference. Někdo měl radši malinovou, jiný pomerančovou.
Samostatnou kapitolou byl Tang, instantní pomerančový nápoj amerického původu. V Československu se objevoval jen v omezeném množství a pozornost poutal už svou výraznou oranžovou barvou. Pro řadu lidí to byl jeden z prvních kontaktů se „západním“ nápojovým světem. Možná i proto se na něj vzpomíná tak konkrétně, skoro jako na předmět z jiné výlohy.
Kvíz: Pamatujete na limonády z dob socialismu?
Test znalostí pro pravé kuchaře: Úkolem je uhodnout 10 pokrmů pouze podle jejich ingrediencí
Test znalostí o cenách z jídelních lístků za socialismu: Kdo má dobrou paměť, měl by získat alespoň 8/10 bodů
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Pro ženy, Sto plus jednička, iDnes
