Ve školní jídelně bývalo jedno pravidlo neměnné: co je na talíři, to se sní. A co se tam objevovalo? Nejčastěji maso, brambory, omáčka. Velký výběr sice nebyl, ale přesto jsme si pochutnali na pokrmech, ke kterým se vracíme i v dospělosti. Ať už kvůli chuti nebo jen z nostalgie. Tenhle kvíz prověří, jak dobrou máte paměť.
Jídla z dětství mají zvláštní sílu. Stačí slyšet název a člověk je zpátky. UHO, REMA, gothaj, pytlíková polévka Vitana; jedno slovo a hned se vrátí školní jídelna nebo babiččina kuchyně. Jenže pak přijdou otázky, kde už nestačí jen neurčitý pocit. Z čeho se vlastně dělalo UHO? Co přesně znamenala zkratka REMA?
Legenda jménem UHO a další hrdinové školní jídelny
UHO, tedy univerzální hnědá omáčka, byla odpověď na skoro všechno. Základem byl výpek z masa, mouka, cibule, česnek, sůl a pepř. Jenže problém byl jednoduchý: mouky bývalo víc než masa. Na talíř pak přišla hnědá hmota, která nevypadala příliš lákavě a chutí na tom nebyla o moc lépe. Přesto se UHO rozlezla školními jídelnami, závodními kantýnami i nemocnicemi téměř všude. Zajímavé je, že když se taková omáčka udělá poctivě, s vývarem, vínem nebo houbami, může být opravdu dobrá. Ve školní jídelně to tak ale nebývalo.
Vedle UHO se na tácech pravidelně objevoval gothaj, který měl své oddané příznivce i odpůrce. A pak REMA, obdélníkové plátky nasekaného masa, zbavené šlach a zformované do stejné váhy. Na hromadné stravování praktické řešení, pro chuť něco už méně přesvědčivého. Existovala k tomu dokonce celá Receptura pokrmů z polotovarů REMA s recepty pro trojobal, dušení nebo s houbami. Většina rodin to vyzkoušela jednou, nanejvýš dvakrát, a pak se bez většího rozmýšlení vrátila k normálnímu masu.
Skutečný tahák školních jídelen ale bývala rajská omáčka nebo smažený řízek. Na ty se stály fronty a nikdo se tomu moc nedivil. Snesitelné bylo i rizoto, i když to italské nevidělo ani z dálky. A pak byly dny, kdy se trestalo: hrachová kaše, mléčná polévka nebo dušená mrkev.
Vitana vaří za vás aneb pytlíková éra, která změnila kuchyně
Slogan Vitany byl prostý: „Vitana vaří za vás.“ A ono to skutečně tak bylo. Hrachová polévka z pytlíku, gulášová, slepičí – obsah se vysypal, zalil vodou, chvíli povařil a bylo hotovo. Hospodyňky se s tím moc nezdržovaly. Vedle polévek existovaly knedlíky v prášku, krupicová kaše, bramborová kaše nebo bujóny v kostce. Dnešní domácnosti by se nad pytlíkovou polévkou možná jen ušklíbly. Tehdy to ale byl pokrok. A pro spoustu rodin každodenní realita.
Sladká část dětství měla vlastní legendy. Některé sladkosti z 80. a 90. let z regálů dávno zmizely, jiné tam pořád jsou, jen v trochu jiném kabátě. Právě tyto otázky bývají pro mladší ročníky nejzáludnější.
Kvíz: Jídla našeho dětství – pamatujete si je?
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů ApetitOnline, Česká televize
4 komentářů
Rajskou omáčku za odměnu nepovažuji!!!
Vařila jsem ve školní jídelně i v restauraci a nikde se nesměly používat výrobky vitana a další.Ve školních jídelnách na to byly kontroly a uho omáčka taky ne,vše se připravovalo podle receptur.Už mám těhle nesmyslů dost,Kdo tyhle nesmysly píše nemohl vařit ve školní jídelně.Unavuje mě toto číst,Dneska nikdo nic nekontroluje za mě museli být z každého jídla vzorky na rozbor a běda kdyby bylo něco špatně.
Naprostý souhlas, nesměla se používat dochucovadla typu maggi nebo bujon. Vše bylo pod dohledem, nesmělo se používat tučné vepřové maso. Na jídelníčku nefigurovala jídla jako výpečky atp. Je pravda, že byla mezi dětmi neoblíbená jídla jako hrachová kaše. Ale třeba rajská nebo koprovka byla vždy s libovým plátkem hovězího a byla vždy luxusní.
Nepravdivý článek, pitomý test.
Proč si myslíte, že rajská omáčka byla DOBROTA, kdežto hrachová kaše ne? Pamatuju si na školkovou i školní rajskou, fuj, červená nasládlá omáčka s knedlíkem nebo kolínkama… většina dětí to jedna lžící… fuju fuj.