Zavařené vepřové maso patří mezi osvědčené domácí zásoby, které se hodí mít po ruce. Příprava není složitá: stačí vepřová plec, trocha soli, kmín a čistě vyvařené sklenice. Výsledkem jsou sklenice plné šťavnatého masa, které vydrží v chladu klidně několik měsíců a zachutná na chlebu, k bramborám nebo jako rychlá záchrana večeře.

Dýňová polévka je pro mě každý podzim malý rituál. Tenhle recept se zázvorem, citronovou šťávou a proužky pomerančové kůry je přesně ten typ jídla, které ohřeje zevnitř i zvenku a voní celým bytem dřív, než se zelenina vůbec uvařila do měkka.

Ochutnejte skvělý polský žůrek se smetanou, klobásou a vajíčkem bez zdlouhavého kvašení! Poctivou sladkokyselou polévku pro 4 osoby uvaříte snadno za 35 minut.

Hnědé slupky z cibule letí do koše. Přitom tenhle odpad dokáže proměnit průměrný vývar ve zlatavý, plnokrevný základ polévky. Cibulová slupka barví vývar do krásné jantarové barvy, prohlubuje jeho chuť a přitom nestojí vůbec nic.

Utopenci jsou pro mě spojeni s hospodskou atmosférou a talířkem, který přijde ke stolu dřív, než si člověk stihne objednat pivo. Tohle je recept, který jsem poprvé vyzkoušela doma a výsledek mě přesvědčil, že nakládané buřty z vlastní sklenice jsou prostě jiná liga.

Slanečci jsou pro mě čistá nostalgie. Vzpomínám si, jak babička otvírala sklenici naložených sleďů a celá kuchyň se okamžitě naplnila tou charakteristickou vůní octa a koření. Dnes si je nakládám sama bez soli, protože ryba je dost slaná sama o sobě, jen s cibulí, bobkovým listem, novým kořením, pepřem a slunečnicovým olejem.

Nakládané okurky bez vaření nálevu jsou záchrana pro každého, kdo nechce trávit celé odpoledne u plotny. Stačí správný poměr soli, cukru a octa – a výsledek překoná lecjakou zavařenou sklenici z obchodu.

Když vím, že se u nás doma o víkendu někdo zastaví, dám nakládaný hermelín do dózy s předstihem a mám klid. Je to jedna z těch domácích věcí, které vypadají slavnostně, ale práce s nimi je vlastně minimální. U mě vyhrává verze s česnekovou pastou uvnitř sýra, půlkolečky cibule a sušenými rajčaty, která olej hezky ovoní.

Když se doma sejde víc zralých rajčat, bývá u mě pečený kečup první věc, kterou dělám. Mám ho ráda hlavně proto, že se zelenina upeče skoro sama, chuť je výraznější než u vařeného kečupu a při správném postupu vyjde krásně hustý i bez zdlouhavého pasírování.

Houbová omáčka s kotletou a kynutým knedlíkem je přesně ten oběd, který nevymýšlí kraviny a funguje. Když se maso nejdřív zatáhne na cibuli, přidají se sušené houby, kmín, bobkový list a nové koření, vznikne omáčka, která má chuť i bez složitostí navíc.

Když se na konci léta sejdou beraní rohy a doma už je jasné, že část úrody skončí ve sklenicích, přichází u nás na řadu tenhle barevný salát na zimu. Mám ho ráda hlavně proto, že je výrazný, křupavý, vydrží dlouho a hodí se ke studené večeři i k masu. Základ dělá jednoduchý octový nálev s cukrem, solí a kořením, ve kterém papričky s cibulí pěkně natáhnou chuť.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.