Když se doma objeví miska borůvek a já nechci trávit půl odpoledne v kuchyni, přichází na řadu právě jogurtový koláč s drobenkou. Je vláčný díky hustému bílému jogurtu, těsto se jen promíchá vařečkou a navrch stačí borůvky a pár drobků z másla, mouky a cukru. Je to přesně ten typ pečení, který voní domovem a zvládne ho i člověk, co si na složité moučníky moc nepotrpí.
Když se v létě objeví první borůvky, u nás doma je skoro jisté, že přijde na řadu plech moravských koláčů. Dělám je z poctivého kynutého těsta s máslem, rumem a citronovou kůrou, takže krásně voní a i druhý den zůstávají měkké. Tvarohová náplň je jemná, borůvky šťavnaté a drobenka udělá přesně to, co od správného domácího koláče čekám.
Když se u nás doma pekla bábovka, byla to skoro vždycky tahle olejová dvoubarevná. Je z obyčejných surovin, rychle hotová a díky oleji i důkladnému šlehání zůstává krásně vláčná ještě druhý den. Do světlého těsta přijde trocha kakaa a právě tenhle starý, osvědčený kontrast dělá z obyčejné bábovky moučník, který se na stole nikdy neohřeje dlouho.
Kynutý táč patří k těm receptům, které se u nás doma pekly tak pravidelně, že vůně kynutého těsta a rozvařených meruněk pro mě prostě znamená léto.
Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.
Dnes jsem k obědu vařila jídlo, které už dělávala moje babička a říkala mu kucmoch nebo škubánky. Je to obyčejné, levné a syté jídlo z brambor, hrubé mouky, máku a másla, které má ale jednu velkou výhodu: když se udělá správně, je měkké, jemné a doma po něm nezůstane ani kousek.
Domácí pizza těsto s pomalým kynutím v lednici přes noc je tajemství italských pizzerií. Stačí 3 gramy čerstvého droždí, správná mouka a 24 hodin trpělivosti – a výsledek předčí většinu podniků.
Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.
Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.
Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.
Sezóna broskví u nás doma znamená jediné: na lince se brzy objeví plech s jednoduchým broskvovým koláčem. Dělám ho i tehdy, když sáhnu po broskvovém kompotu, protože jogurtové těsto zůstane hezky vláčné a máslová drobenka s trochou kokosu udělá přesně tu vůni, kvůli které se chodí do kuchyně ochutnávat ještě před vychladnutím.
Možná jste o tomto dezertu slyšeli… pokud vás vždy zajímalo, jak vlastně takové Žerbo chutná, teď si ho můžete upéct doma a ochutnat.
