Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.

Když mi doma zbydou starší rohlíky a v lednici čeká kus uzeného boku, bývá o obědě rozhodnuto. Špekové knedlíky dělám právě v takových dnech nejraději, protože jsou syté, poctivé a přitom z obyčejných surovin. Rozdíl dělá krátké prosušení pečiva v troubě a dobře opečená cibule se slaninou, která celé směsi dá správnou vůni i chuť.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.

Dušené ledvinky jsou přesně to jídlo, které část lidí miluje a část před ním couvá o krok zpátky. Přitom největší kouzlo není v žádné tajné fintě, ale v obyčejné poctivé přípravě: dobře je vyčistit, několikrát proprat a nespěchat při dušení.

Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která v české kuchyni prostě mají své pevné místo. Šťavnaté vepřové maso dušené s kyselým zelím, zahuštěné smetanou a podávané s nadýchaným houskovým knedlíkem – to je kombinace, která funguje spolehlivě. A když si knedlík uděláte doma podle hrníčkového receptu, výsledek je ještě lepší. Žádné vážení, žádné složité odměřování. Stačí hrnek a chuť vařit.

U drobenkového koláče s tvarohem a rybízem je skvělé to, že se nemíchá žádné choulostivé těsto, nic se nešlehá do zblbnutí a přesto z toho vyleze poctivý plech moučníku, který se hodí ke kávě i na víkendovou návštěvu.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Svíčková je pro mě víc než jen nedělní oběd. Je to rituál, který začíná večer před vařením, kdy maso putuje do lednice prošpikované mrkví a slaninou, a končí až tehdy, kdy celý dům voní po dušené zelenině a smetaně. Tenhle recept kombinuje dva druhy knedlíků, houskový i bramborový, a výsledek je přesně ten typ jídla, pro který se vyplatí vstát v sobotu ráno o hodinu dřív.

Když potřebuji upéct něco slavnostnějšího, ale nechci půl dne stát u kynutého těsta, sahám právě po frgálové buchtě na plech. Je rychlá, sytá a díky čtyřem náplním si u nás doma každý najde svůj kousek – někdo tvarohový, jiný makový, další nedá dopustit na povidla a ořechy. Právě střídání náplní dělá z obyčejného litého těsta moučník, který připomene štědrák i valašský koláč v jednom.

Když potřebuji upéct něco rychlého ke kávě a nechce se mi vytahovat váha, sahám po dvoubarevné hrníčkové bábovce. Je z obyčejných surovin, těsto je hotové za pár minut a díky oleji a mléku zůstává pěkně vláčná i druhý den. Odlišuje ji jednoduché rozdělení těsta na světlou a kakaovou část, takže na řezu vypadá hezky, i když s ní není skoro žádná práce.