Tvaroh není jen náplň do palačinek nebo základ cheesecaku. Z tvrdého tvarohu se dá vyrobit domácí sýr, který chutí připomíná staré hospodářské recepty a ke krajíci chleba s máslem nemá konkurenci. Příprava není složitá, ale vyžaduje trochu plánování dopředu – tvaroh potřebuje pár dní, aby se proměnil v něco opravdu výjimečného. Celý postup si teď projdeme krok za krokem.
Vepřová krkovice v marinádě ze sojovky, kečupu a sladké papriky, pokladená cibulí a pomalu pečená pod pokličkou – a k tomu křupavé kmínové brambory. Sytý oběd, který se připraví skoro sám.
Vepřová kotleta chutná nejlíp na houbách. A samozřejmě na těch z lesa, ne na kupovaných žampionech nebo jiných. Tak si dejte do nosu a připravte si toto skvělé jídlo.
Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.
Když doma potřebuji nachystat rychlou snídani nebo něco malého k večeři, často sáhnu právě po tvarohové pomazánce. Je hotová za 5 minut, stojí pár korun a díky cibulce, mleté paprice a špetce kmínu má výraznější chuť, než by člověk od tak jednoduché věci čekal.
Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.
Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.
Chleba je jedna z nejstarších potravin na světě a přitom jeho domácí příprava stále mnohé odrazuje. Jenže tohle je jiný příběh. Tři suroviny, jeden hrnek jako odměrka a žádné vážení – tak jednoduše vznikne bochník, který voní celým bytem.
Když se doma objeví hezké vepřové plecko za rozumnou cenu, bývá u nás jasno. Část masa jde na oběd a zbytek putuje do sklenic jako domácí vepřovka, která se hodí na chleba, na cesty i jako železná zásoba do spíže. Tenhle způsob mám ráda pro jeho jednoduchost, poctivou chuť a to, že si vystačí jen s masem, solí, kmínem a trochou vody.
Vepřové na kmínu patří mezi ta jídla, která nepotřebují žádné vylepšování. Pár surovin, trocha trpělivosti a dostanete pokrm, který voní celým bytem a chutná přesně tak, jak má. Kmín tu nehraje druhé housle – je hlavní hvězdou omáčky, která maso doslova obalí do měkka.
Když peču krůtí nohu na česneku nebo kousek vepřového, často k tomu dělám právě staročeskou lepenici. Je levná, sytá a z obyčejných brambor a kysaného zelí vykouzlí přílohu, která má výraznou chuť a hezky nasaje i trochu výpeku z masa. U nás doma ji dělám tak, aby nebyla ani řídká, ani úplně hladká – nejlepší je s jemnými kousky brambor a zlatavou cibulkou se slaninou.
Staročeská uhlířina kombinuje brambory, domácí noky a kysané zelí v jediném hrnci. Krásně zasytí celou rodinu za pár korun.
