Housky jsou přesně ten typ pečiva, kvůli kterému člověk zjistí, že obchod měl zavřeno až ve chvíli, kdy má na stole máslo a prázdný košík. Tahle verze je jednoduchá, z běžných surovin a bez zbytečných tanečků kolem těsta. Když dodržíte poměr vody a mouky, dostanete měkké domácí housky, které se hodí ke snídani i k polévce.

Dršťková polévka patří mezi ty české klasiky, které buď milujete, nebo se jim vyhýbáte obloukem. Jenže poctivě uvařená dršťková: hustá, voňavá, s majoránkou a česnekem dokáže přesvědčit i skeptiky. Klíč ke všemu leží v přípravě drštěk samotných: správné proplachování, dostatečný čas na vaření a vývar, který si uchováte z drštěk, ne vylejete. Tento recept vychází z osvědčeného hospodského postupu a dá se zvládnout i doma bez speciálního vybavení.

Kapustová polévka u mě dlouho patřila do škatulky jídel, která člověk ocení hlavně v listopadu, když venku není do čeho píchnout. Pak jsem jí ale dala šunkovou klobásu, česnek na plátky a poctivý vývar a bylo jasno. Je hotová rychle, zasytí víc než lecjaká večeře a kapusta v ní konečně nepůsobí jako trest za hříchy z víkendu.

Když chci uvařit něco poctivého na víkendový oběd, bývá u nás bůček z trouby jasná volba. Nejvíc se mi osvědčilo naložení nasucho a pomalejší pečení, díky kterému zůstane maso šťavnaté, ale kůže se dá nakonec krásně dotáhnout do křupava. Je to recept, který nepotřebuje složité suroviny, jen trochu času a trpělivosti.

Zásmažková polévka patří mezi ty recepty, které nevypadají nijak oslnivě, ale zasytí a zahřejí způsobem, jakým to moderní kuchyně někdy neumí. Přidejte krupicové noky a libeček a máte na stole něco, co si rodina bude pamatovat.

Když chci uvařit něco slavnostního, ale nechci stát půl dne u sporáku, sáhnu po pomalu pečené kachně na medu, jablkách a pomerančích. Peče se přes noc při nízké teplotě, maso krásně změkne a druhý den už jen hlídám, aby se při 180 °C udělala zlatá kůrka. Právě spojení kmínu, ovoce a trochy medu dělá z téhle kachny jídlo, které u nás voní po neděli i svátcích.

Večeře z jednoho pekáče patří mezi ty recepty, které doma zachraňují běžné pracovní dny. Když potřebuji nasytit rodinu bez zbytečného pobíhání kolem plotny, sáhnu po kombinaci mladého zelí, nových brambor, klobásy, česneku a papriky. Právě pečení v jednom pekáči je na tom to nejlepší. Suroviny se prolnou, klobása pustí chuť a večeře je poctivá, sytá a přitom bez velkého nádobí.

Muchomůrka růžovka, lidově masák, patří mezi nejoblíbenější houby naší lesní kuchyně. Sezona trvá od května až do listopadu, takže příležitostí k vaření je dost. Masáky opečené na másle s kmínem a cibulí jsou klasika, která chutná sama o sobě a na opečeném toastu ještě o stupínek lépe.

Hřiby patří mezi nejcennější lesní houby, které česká kuchyně zná. Smaženice z nich připravená je rychlá, sytá a voní způsobem, který žádná kupovaná náhražka nedokáže napodobit. Stačí jedna hrst čerstvých hub, dvě vejce, cibule a trocha sádla.

Zbytky hovězí svíčkové, ze kterých by se steak nedal, se dají proměnit v křupavé česnekové mini řízečky v panko strouhance. Smažené na ghí, podávané s máslovými bramborami s pórkem a petrželkou. Tohle jídlo zmizí z talíře dřív, než se nadějete.

Zelňáky mám ráda hlavně ve dnech, kdy doma není nic moc plánovaného, ale hlad se hlásí docela hlasitě. Z pár vajec, mouky a půlky hlávky zelí uděláte smažené placky, které jsou levné, syté a překvapivě dobré i bez masa.

Zavařené vepřové maso patří mezi osvědčené domácí zásoby, které se hodí mít po ruce. Příprava není složitá: stačí vepřová plec, trocha soli, kmín a čistě vyvařené sklenice. Výsledkem jsou sklenice plné šťavnatého masa, které vydrží v chladu klidně několik měsíců a zachutná na chlebu, k bramborám nebo jako rychlá záchrana večeře.