Knedlo zelo vepřo je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Není to složité, ale chce to dát masu čas a zelí dochutit tak, aby nebylo ani plané, ani přeslazené. Za mě je nejlepší na tom to, že z obyčejných surovin vznikne talíř, který vypadá skoro slavnostně, i když jste jen doma a venku je obyčejné úterý.

Škvarkové placky patří k těm receptům, které v naší rodině nikdo nepovažuje za nic zvláštního a přitom zmizí z plechu rychleji než cokoliv jiného. Kynuté těsto se sádlem a nasekanými škvarky, posypané hrubozrnnou solí a drceným kmínem: tohle je pečivo, které voní celým bytem a u kterého se nedá odolat.

Vepřové výpečky pomalu dušené pod pokličkou a pak opečené dozlatova. To je recept, který u nás doma nikdy nezklame. Pivo, cibule, česnek a troška sádla udělají z obyčejné krkovice něco, na co se těšíte celé dopoledne, zatímco vám trouba dělá většinu práce.

Když se doma chystá klidný večer u televize a já nechci otevírat kupované slané sušenky, dělám tyhle slané tyčinky sypané sýrem. Jsou hotové poměrně rychle, těsto se připravuje bez zbytečných okolků a nejvíc práce nakonec udělá obyčejný tvrdý sýr, který se při pečení krásně rozvoní a na povrchu vytvoří zlatavou krustu.

Když doma dojde pečivo a do obchodu se vám fakt nechce, housky z hrnku umí zachránit večeři docela spolehlivě. Není to pekařská věda, spíš poctivé domácí těsto, které zamícháte bez váhy a za chvíli máte na plechu měkké housky třeba k máslu, šunce nebo jen tak.

Když potřebuji uvařit teplou večeři bez zbytečného vymýšlení, často sáhnu právě po vepřových nudličkách s paprikami a pórkem. Jsou hotové poměrně rychle, vystačí pro celou rodinu a díky krátkému naložení masa, sójové omáčce a lehkému zahuštění solamylem mají šťávu, která se s rýží sní skoro do poslední kapky.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Domácí vepřovky jsou přesně ten typ konzervy, na který se spolehnu, když nemám čas vařit od základu. Mamčin recept s opečením masa v troubě před zavařením dává výsledku barvu i hloubku chuti, kterou kupovaná konzerva nikdy nedosáhne.

Pečená kachna je přesně to jídlo, které vypadá složitěji, než ve skutečnosti je. Když si pohlídáte dvě věci – pomalé pečení a závěrečné vypečení kůže – zbytek už si sedne sám a na talíři máte poctivý oběd, který neurazí ani hladového strejdu.

Když se cukety v létě rozjedou, bývá jich najednou víc, než člověk stihne spotřebovat do oběda nebo na gril. Právě tehdy u nás doma přichází na řadu cuketové zelí do skla – je levné, praktické a překvapivě podobné klasickému zelí, hlavně díky cibuli, octu, soli a kmínu. Dělám ho už několik sezon a v zimě jsem za každou sklenici opravdu ráda.

Podkrkonošské kyselo je přesně ten typ polévky, který nevypadá jako frajer, ale na stole udělá velkou službu. Z kvásku, brambor, hub a vajec na cibulce vznikne syté jídlo, které se v horách nevařilo pro parádu, ale proto, že dávalo smysl.

Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.