Když vím, že doma došel chleba a do obchodu se mi opravdu nechce, sahám po tomhle rychlém domácím chlebíku z droždí. Je hotový za pár hodin, krásně provoní byt a díky pečení v přikrytém pekáči má pevnou kůrku a měkkou střídu, kterou máme doma nejradši.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Hříbková polévka je u nás doma klasikou, když je sezóna. Tenhle recept vznikl postupným vylaďováním a dnes ho vařím téměř zpaměti – s kmínem, novým kořením, bobkovým listem a domácím houbovým kořením.

Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.

Rohlík patří k nejklasičtějším pečivům středoevropské kuchyně, a přitom se doma peče překvapivě málo. Pivní rohlíky tohle mění. Pivo v těstě nedává chuť, ale pomáhá vytvořit tmavou, praskavě křupavou kůrku podobnou preclíkům. Výsledek je rohlík, který si z obchodu nekoupíte.

Tvaroh není jen náplň do palačinek nebo základ cheesecaku. Z tvrdého tvarohu se dá vyrobit domácí sýr, který chutí připomíná staré hospodářské recepty a ke krajíci chleba s máslem nemá konkurenci. Příprava není složitá, ale vyžaduje trochu plánování dopředu – tvaroh potřebuje pár dní, aby se proměnil v něco opravdu výjimečného. Celý postup si teď projdeme krok za krokem.

Vepřová krkovice v marinádě ze sojovky, kečupu a sladké papriky, pokladená cibulí a pomalu pečená pod pokličkou – a k tomu křupavé kmínové brambory. Sytý oběd, který se připraví skoro sám.

Vepřová kotleta chutná nejlíp na houbách. A samozřejmě na těch z lesa, ne na kupovaných žampionech nebo jiných. Tak si dejte do nosu a připravte si toto skvělé jídlo.

Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.

Když doma potřebuji nachystat rychlou snídani nebo něco malého k večeři, často sáhnu právě po tvarohové pomazánce. Je hotová za 5 minut, stojí pár korun a díky cibulce, mleté paprice a špetce kmínu má výraznější chuť, než by člověk od tak jednoduché věci čekal.

Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.