Domácí brambůrky dělám ve chvíli, kdy jsou doma čtyři brambory, chuť na něco slaného a žádná nálada běžet do obchodu. Je to trochu piplačka, ale jen do chvíle, než člověk zjistí, že celé kouzlo stojí na tenkých plátcích, opláchnutí škrobu a poctivém osušení. Pak už to jde skoro samo.

Indická kuchyně je plná koření, o kterých jsme v Evropě možná ani neslyšeli, a pokrmů, jejichž názvy známe z jídelních lístků, ale jejich původ nebo složení by nás mohlo překvapit. Tento kvíz prověří, jestli vaše znalosti sahají za hranice chicken tikka masala.

Pardubický perník patří k nejznámějším českým cukrářským specialitám, jejichž původ sahá přibližně do 16. století. Pravá receptura pardubických perníkářů je dodnes přísně střežené tajemství, ale domácí verze s páleným cukrem, medem a pořádnou dávkou koření se mu dokáže velmi přiblížit. Klíč k úspěchu? Těsto musí odpočívat celých 24 hodin v lednici. Teprve pak získá tu charakteristickou vláčnost, kvůli které si ho lidé vozí z Pardubic jako suvenýr.

Když vím, že se u nás doma o víkendu někdo zastaví, dám nakládaný hermelín do dózy s předstihem a mám klid. Je to jedna z těch domácích věcí, které vypadají slavnostně, ale práce s nimi je vlastně minimální. U mě vyhrává verze s česnekovou pastou uvnitř sýra, půlkolečky cibule a sušenými rajčaty, která olej hezky ovoní.

Tvarohová štola je pro mě každý advent trochu jiná výzva. Letos jsem ji upekla podle receptu, který kombinuje tvaroh přímo v těstě, dva druhy rozinek namočených v rumu a vydatnou dávku citronátu. Výsledek voněl celým bytem a vydržel – za předpokladu, že jsme odolali – v chladu celé dva týdny.

Pamatuji si, jak jsem ho pekla poprvé z jablek, která mi přinesla kolegyně přímo ze své zahrady. Hrnkový perník s jablky je přesně ten typ receptu, který nepotřebuje ani váhu, ani velké zkušenosti – a přesto z trouby vytáhnete něco, co u vás doma zmizí ještě teplé.

Kuřecí stehna marinovaná v jogurtu, olivovém oleji a směsi koření, upečená společně s brambory a mrkví na jednom plechu. Výsledek je šťavnatý, voňavý a nevyžaduje skoro žádné nádobí.

Dýňový kompot patří přesně k těm věcem, které doma buď všichni milují, nebo se jim roky vyhýbali. U nás vyhrála stará klasika bez ananasové příchuti – jen poctivá dýně, cukr, skořice, hřebíček a trocha citronu. Právě díky namočení do octové vody a krátkému povaření zůstávají kostičky pevné, hezky zesklovatí a ve sklenici chutnají tak, jak si je pamatuji z domácí spíže.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

Mrkev v bábovce? Zní to možná neobvykle, ale právě ona je tajemstvím dokonale vláčného těsta. Tato perníková bábovka voní po koření, uvnitř skrývá krémovou náplň z žervé připomínající cheesecake a navíc přidává porci zeleniny tam, kde by ji nikdo nečekal. Rozinky naložené přes noc v rumu pak celý zážitek posunou ještě o stupeň dál.

Griotka patří mezi ty domácí lihoviny, které se dělají jednou a pak se na ně čeká. Zralé višně, vodka, cukr a trocha koření – to je celé kouzlo. Výsledek po šesti měsících je tmavý, vonný likér s hlubokou chutí višní, který se nedá srovnat s ničím z obchodu. Recept vychází z osvědčené rodinné tradice a stojí za každou minutu přípravy.

Poprvé jsem domácí kuřecí stripsy dělala úplně obyčejně z kuřecích prsů, hladké mouky, vajec a koření, a dopadlo to překvapivě dobře. Jsou rychlé, syté a na stole mizí stejně spolehlivě jako řízky, jen se připravují o něco svižněji. Odlišuje je právě těstíčko a pak ještě jedna maličkost z praxe: hrudky mouky na povrchu, které při smažení vytvoří tu správnou křupavou krustu.