Božský perník patří k těm receptům, které se pekou skoro samy. Hrnkové těsto s kakaem, rumem a perníkovým kořením se smíchá za pár minut a výsledek na velkém plechu zmizí dřív, než vychladne.

Rybízový koláč s bílkovou pěnou je přesně ten typ moučníku, který vypadá nenápadně, ale na prvním kousku vás dostane nadobro. Vláčné těsto, nadýchaná pěna plná červeného rybízu a ta charakteristická sladkokyselá chuť – to je kombinace, které se nedá odolat.

Borůvkový kynutý koláč s tvarohem je přesně ten plechový klasik, který vypadá obyčejně, ale u stolu má vždycky úspěch. Důležité je neudělat z něj vysokou buchtu – funguje nejlépe s tenčí vrstvou těsta, pořádnou dávkou borůvek a drobenkou, která se nepřipálí dřív, než se dopeče spodek.

Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.

Když potřebuji upéct něco sladkého bez dlouhého zadělávání těsta, sahám po této jablečno-pudinkové buchtičce z listového těsta. Je rychlá, vděčná a na plechu udělá přesně ten typ moučníku, který voní po jablkách, vanilce a skořici. Odlišuje ji vrstva dětských piškotů a také pudink vařený z většího množství mléka, díky kterému zůstane krásně měkká.

Buchta s ovocem a přelivem je přesně ten moučník, který se nosil na oslavy, do práce i na návštěvu k tetě, protože na plechu udělal hodně muziky za rozumný čas. Za mě je na ní nejlepší to, že vypadá upraveně, ale ve skutečnosti není nijak složitá – jen je potřeba nepodcenit chladnutí jednotlivých vrstev.

Na plechu vypadá nenápadně, ale po rozkrojení udělá jahodový obláček vždycky velký dojem. Dělám ho hlavně tehdy, když chci něco slavnostnějšího, ale nechci se pouštět do dortu. Kouzlo je v lehkých piškotových vrstvách, vanilkovém máslovém krému a jahodovém sirupu, který celý moučník krásně zvláční.

Když potřebuji upéct něco rychlého ke kávě a nechci vytahovat váhu, přijde na řadu právě hrnkový perník s jablky. Je vláčný díky nastrouhaným jablkům a troše jogurtu, hotový bývá za chvilku a suroviny na něj mívám skoro vždy doma. U nás se nejčastěji peče do menšího plechu a nahoře dostane jen jednoduchou polevu nebo čokoládu.

Když se doma sejde chuť na něco sladkého a nechce se mi zadělávat na nic složitého, sahám po lité buchtě na plech. Tahle verze s vanilkovým pudinkem a mandarinkami je rychlá, vláčná a díky ovoci příjemně svěží. Mám ji ráda ke kávě i jen tak odpoledne, když vím, že se za chvíli kolem stolu začne motat celá rodina.

Tuhle straccatella buchtu peču ve chvíli, kdy chci na plech něco hezkého, ale nechci se trápit s několika krémy a složitým zdobením. Těsto je díky mléku, oleji a dobře vyšlehaným vejcím krásně nadýchané, čokoládové kousky mu dodají šmrnc a tvarohová mřížka z obyčejného sáčku udělá z domácí buchty moučník, který vypadá skoro jako z kavárny.

Tyhle jarní ořechové řezy mám spojené s Velikonocemi a s vůní pečení, která se drží v kuchyni ještě dlouho po vytažení plechu z trouby. Dělám je z mletých vlašských ořechů, nadýchaného těsta ze sněhu a z jednoduché žloutkové polevy, která se lije rovnou na horký korpus. Právě tenhle krok je na nich to nejhezčí i nejdůležitější.

Když se mi doma sejde miska švestek a nechce se mi vážit každou surovinu zvlášť, dělám tuhle hrníčkovou buchtu. Je rychlá, na velký plech a díky mletým vlašským ořechům v těstě není suchá ani druhý den. Posypka z třtinového cukru jí dá na povrchu jemně křupavou vrstvu, kvůli které se u nás krájí ještě dřív, než pořádně vychladne.