Fazole se zeleninou a houbami jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako hvězda Instagramu, ale na talíři funguje skvěle. Když máte předem uvařené fazole a kousek kořenové zeleniny, je půl práce hotové a zbytek už obstará pánev, cibule a trocha selského rozumu.

Když mám v mrazáku schovaný pytlík lesních hub a na lince poslední cuketu, bývá o obědě rozhodnuto během pár minut. Tahle omáčka z lesních hub s cuketovými knedlíky je poctivá, voňavá a přitom mile úsporná. Cuketové knedlíky jsou jemnější než klasické houskové a díky nastrouhané cuketě nepůsobí tak těžce.

Koblihy s ricottou nejsou úplně běžná česká klasika, ale je na nich hezké právě to, že uvnitř nepřekvapí marmeláda, nýbrž jemná náplň s citronovou kůrou a rozinkami. Jsou trochu pracnější než plechová buchta, to bez řečí, ale když člověk ví, jak těsto zavřít a proč první minutu přikrýt hrnec pokličkou, jde to bez zbytečného vztekání.

Domácí pizza, která chutná jako z italské pece, není žádná utopie. Stačí kvalitní mouka, trochu trpělivosti a lednice, která udělá většinu práce za vás. Těsto kynuté přes noc se chová úplně jinak než to hodinové – je vláčnější, vzdušnější a na okrajích se při pečení krásně nafukuje do zlatavých bublin.

Holubky jsou jídlo, které si u nás říká o pomalé pečení, voňavou omáčku a pořádný krajíc něčeho k zakousnutí. Já je dělám na maďarský způsob, protože mám ráda výraznější chuť, mletou papriku, slaninku a šťávu, do které se s chutí namáčí i rychlé placky z pánve. Právě spojení kapustových listů, vepřového masa a pečené paprikové omáčky z nich dělá recept, ke kterému se doma vracíme.

Pečená krůta s těstovinami je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká věda, ale na stole udělá víc práce než kdejaký složitý recept. Když se maso nevysuší a těstoviny se neuvaří na kaši, máte hotový oběd, který zasytí a zbytečně neunaví kuchaře.

Pamatuji si, jak jsem ho pekla poprvé z jablek, která mi přinesla kolegyně přímo ze své zahrady. Hrnkový perník s jablky je přesně ten typ receptu, který nepotřebuje ani váhu, ani velké zkušenosti – a přesto z trouby vytáhnete něco, co u vás doma zmizí ještě teplé.

Když se u nás doma pečou dukátové buchtičky s vanilkovým krémem, je hned jasné, co bude k obědu za malý svátek. Mám je ráda hlavně o víkendu, kdy je čas nechat kynuté těsto v klidu pracovat a pak vytáhnout z trouby plech měkkých, máslem potřených buchtiček. Tento recept je poctivý, přitom srozumitelný, a vanilkový krém dělám z mléka a pudinku, takže není zbytečně složitý.

Uzená žebra jsem dlouho dělala jen vařená, bez jakéhokoliv finišování. Pak jsem je jednou zkusila potřít marinádou a dopéct v troubě – a od té doby jinak nedělám.

Když chci doma udělat palačinky a nechce se mi otevírat mléko, sáhnu po sodovce. Těsto je díky ní lehké, palačinky se hezky rozlévají po pánvi a po usmažení zůstávají jemné a pružné. Do těchto dávám sladký tvaroh a nahoře klidně trochu marmelády nebo pár jahod, přesně jak to máme doma nejradši k odpolednímu čaji.

Tvarohový moučník s marmeládou patří mezi ty recepty, které nevyžadují žádné kuchařské umění, a přesto pokaždé ohromí. Litý základ, hustá tvarohová náplň a vrstva marmelády nahoře – a výsledek je přesně ten typ koláče, který se krájí ještě teplý, protože nikdo nepočká.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.