Kaiserky kupuje skoro každý, ale doma dávají větší smysl, než by se na první pohled zdálo. Těsto je jednoduché, suroviny běžné a největší věda je vlastně jen to zamotání, které se po druhém kusu srovná.

Paštika bůčkovka je přesně ten recept, u kterého člověk ví, do čeho kouše. Žádná pěna z obchodu, ale poctivě uvařený a pomletý bůček, trochu vývaru a skleničky do zásoby. Za mě je nejdůležitější nešetřit vývarem, jinak bude výsledek tuhý a suchý, a to je pak celá sláva pryč.

Okurkový salát je maličkost, ale zálivka rozhodne skoro o všem. Jedna je ostřejší jako ze školní jídelny, druhá jemnější k řízku a třetí se hodí, když nechcete, aby okurky plavaly ve vodě.

Piškoťák je přesně ten dezert, který se vytahuje ve chvíli, kdy potřebujete něco rychlého na oslavu, na víkend nebo jen tak do lednice. Je bez pečení, suroviny nejsou žádná věda a největší práce je vlastně počkat, až ztuhne.

Když je venku vedro k padnutí, člověk sahá po vodě skoro automaticky. Jenže zrovna v parnu může dobře posloužit i kokosová voda s jahodami: je lehká, rychlá a díky elektrolytům doplní i to, co z těla odchází potem.

Kuřecí masová směs se zeleninou a rýží je přesně ten typ oběda, který člověk vaří ve chvíli, kdy nechce stát hodinu u sporáku, ale zároveň nemá chuť odbýt to rohlíkem. Je hotová poměrně rychle, suroviny nejsou nijak exotické a dá se upravit podle toho, co zrovna čeká v lednici nebo mrazáku.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.

Marmeládové rolky jsou přesně ten typ buchet, které vypadají obyčejně, ale ze stolu mizí podezřele rychle. U švestkové verze mám ráda hlavně to, že náplň není přeslazená a kynuté těsto díky pečení natěsno zůstane měkké i druhý den.

Když se mi doma sejde tvaroh, pár jablek a chuť na něco sladkého ke kávě, často skončím právě u této makové bábovky bez mouky. Je příjemně vláčná, není přehnaně těžká a o jemnou strukturu se tu stará mletý mák, vanilkový pudink a našlehaná vejce s medem.

Když jsem měla narozeniny a chtěla něco sladkého vzít do práce, nepekla jsem velký dort, ale tyhle mini dortíky. Vypadají slavnostně, dobře se přenášejí a díky světlému kakaovému korpusu a třem různým náplním si každý vybere to svoje. Doma je dělám ráda právě na podobné příležitosti, protože udělají radost a přitom se dají zvládnout i bez cukrářské školy.

Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.