Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.
Když chci mít doma něco po ruce na dny, kdy se nestíhá, sahám po domácí vepřové ve sklenici. Hodí se na chleba, k bramborám i jako základ rychlého oběda a její velká výhoda je v tom, že stačí maso, sůl, trocha vody a poctivé dvojí zavaření. Nejraději dělám směs z plecka a bůčku, protože maso zůstane šťavnaté a po otevření sklenice voní přesně tak, jak má.
Marmeládové rolky jsou přesně ten typ buchet, které vypadají obyčejně, ale ze stolu mizí podezřele rychle. U švestkové verze mám ráda hlavně to, že náplň není přeslazená a kynuté těsto díky pečení natěsno zůstane měkké i druhý den.
Když se mi doma sejde tvaroh, pár jablek a chuť na něco sladkého ke kávě, často skončím právě u této makové bábovky bez mouky. Je příjemně vláčná, není přehnaně těžká a o jemnou strukturu se tu stará mletý mák, vanilkový pudink a našlehaná vejce s medem.
Když jsem měla narozeniny a chtěla něco sladkého vzít do práce, nepekla jsem velký dort, ale tyhle mini dortíky. Vypadají slavnostně, dobře se přenášejí a díky světlému kakaovému korpusu a třem různým náplním si každý vybere to svoje. Doma je dělám ráda právě na podobné příležitosti, protože udělají radost a přitom se dají zvládnout i bez cukrářské školy.
Když chci upéct moučník, který vydrží i pro návštěvu na další den, sahám právě po medových řezech. Mají ten svůj starosvětský půvab, krásně změknou přes noc a díky medovým plátům, vařenému krému a vrstvě džemu chutnají poctivě domácím způsobem, jaký si pamatuji z rodinných oslav.
Na plechu vypadají nenápadně, ale stačí je jednou vytáhnout z trouby a doma je hned rušno. Tyto smetanové řezy s kokosem, které hodně lidí zná jako Rafaelo, dělám hlavně tehdy, když chci nenáročný moučník bez vážení a se spolehlivým výsledkem. Kouzlo je v hrnkovém těstě a v tom, že se ještě horký korpus hned po upečení přelévá smetanou ke šlehání.
Kapustové karbanátky patří k jídlům, která znějí o něco skromněji, než pak chutnají na talíři. Když se kapusta předem povaří, dobře vymačká a smíchá s mletým masem, cibulí, česnekem a trochou slaniny, vznikne poctivý oběd, ke kterému se bramborová kaše i okurkový salát hodí bez debat.
Štrúdl z kupovaného těsta jsem doma postupně úplně vytlačila, protože to moje tvarohové je mnohem příjemnější na práci a v kuchyni po něm nezůstane půlka plechu drobků. Dělám ho hlavně tehdy, když chci poctivý domácí moučník bez zbytečného přemýšlení. Stačí tvaroh, máslo a mouka, hodina chladu a pak už jen naplnit třeba jablky s ořechy nebo jablky s mákem.
K výročí jsem se poprvé v životě odhodlala na domácí dort pro manžela, i když jinak peču spíš koláče a řezy. Není to dort jako z výlohy, ale právě v tom je jeho kouzlo – jednoduchý piškot ze 4 vajec, uvnitř měkké svařené jahody se želatinou a nahoře lehký mascarpone krém jen jemně narůžovělý od jahod.
Když se doma objeví miska švestek a já nechci zadělávat na kynuté těsto, přichází na řadu tenhle jogurtovo-švestkový koláč s drobenkou. Je rychlý, vláčný a upečený bez zbytečného čekání, což se přesně hodí na obyčejné odpoledne i víkend na chalupě. Díky bílému jogurtu zůstává těsto jemné a šťavnaté, zatímco nahoře udělá drobenka tu správnou zlatavou tečku.
Když se doma sejde chuť na něco sladkého a nechce se mi zadělávat na nic složitého, sahám po lité buchtě na plech. Tahle verze s vanilkovým pudinkem a mandarinkami je rychlá, vláčná a díky ovoci příjemně svěží. Mám ji ráda ke kávě i jen tak odpoledne, když vím, že se za chvíli kolem stolu začne motat celá rodina.