Když chci udělat poctivý nedělní oběd, na který se těší celá rodina, často skončím právě u pečeného bůčku. Nejvíc se mi osvědčil pomalejší způsob pečení s česnekem, cibulí a kmínem, díky kterému zůstane maso šťavnaté a kůže se na konci krásně vypeče dokřupava.

Když potřebuji doma připravit něco sladkého na svačinu a nechci sahat po kupovaných tyčinkách, dělám tyto ovocné rolky neboli slánky. Jsou z jablek, banánu, trochy ovesných vloček a špetky skořice, bez přidaného cukru a dobře se jedí i menším dětem. Nejvíc se mi na nich líbí to, že stačí ovoce rozmixovat, rozetřít na plech a nechat pomalu usušit.

Měkké zavařené okurky umí naštvat víc, než by člověk čekal. Přitom často nejde o ocet ani o sůl, ale o jednu drobnost navíc: list s vyšším obsahem tříslovin nebo kousek křenu, který pomůže udržet pevnou strukturu.

Řezy Nescafé si pamatuji jako moučník, který se vytáhl na návštěvu a zmizel dřív, než se stihla uvařit káva. Jsou trochu retro, trochu sváteční a pořád fungují: kakaový korpus, kávový krém a nahoře čokoláda. Jen je potřeba neuspěchat chlazení, jinak se z hezkých řezů stane chutná, ale rozjetá hromádka.

Na škvarky z bedel jsem si vzpomněla zase po roce, když se doma sešly pěkné klobouky a mně bylo líto udělat je pořád jen klasicky v trojobalu. Tahle verze je rychlá, voňavá a skvěle se hodí do sklenice na později. Bedly se pomalu opečou na sádle dozlatova, zasypou kmínem a pak už stačí jen krajíc chleba a špetka soli.

Když potřebuji upéct něco sladkého ke kávě a nechci se pouštět do ničeho zdlouhavého, sáhnu po těchto podmáslových šátečcích s Nutellou. Těsto je díky podmáslí a rozpuštěnému máslu hezky měkké, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává vláčné i druhý den. Náplň je jednoduchá, ale přesně to na tom doma funguje nejlépe.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.

Sezóna meruněk u nás doma pravidelně znamená jediné: na kuchyňské lince přistane velký plech hrnkového meruňkového koláče s tvarohem a drobenkou. Mám ho ráda hlavně proto, že se obejde bez váhy, je rychle hotový a díky tvarohu a ovoci zůstává pěkně vláčný i druhý den. Odlišuje ho právě jednoduché hrnkové těsto, na které se všechno jen vyskládá a zbytek už obstará trouba.

Levandule není jen okrasa u plotu, která dobře vypadá na fotkách. Ze 100 gramů květů uděláte voňavý sirup, který se hodí do čaje, limonády i na dezerty, a když se nepřežene louhování, nebude chutnat jako skříň po babičce.

Žádné pečení, žádné složité vrstvy, jen sušenkový základ, krém ze žervé a pomazánky Lotus a navrch rychlý karamel. Za mě ideální věc na dny, kdy chcete něco efektního, ale trouba má prostě volno.

Taramasalata není pomazánka pro každého, a právě v tom je její kouzlo. Řekové ji milují jako součást mezze, u nás může hlavní surovina budit rozpaky, protože rybí jikry nejsou zrovna věc, po které člověk sahá poslepu v regálu.

Kakaové řezy se u nás doma pečou hlavně ve chvíli, kdy potřebuji jeden spolehlivý moučník na plech bez zbytečného vymýšlení. Salko řezy mám ráda pro jejich jednoduchý kakaový korpus, rychlý karamelový krém z plechovky Salka a tenkou čokoládovou vrstvu nahoře, která všechno hezky spojí.