Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.

Skleněná polévka zní trochu tajemně, ale ve výsledku je to poctivá staročeská bramborová polévka z pár běžných surovin. Její kouzlo není v složitosti, spíš v tom, že se nic nepřekombinuje a vejce přijde do hrnce až úplně nakonec.

Cmunda po Kaplicku je přesně to jídlo, které nevypadá složitě, ale udělá kolem stolu nečekaně dobré ticho. Když vám z uzených žeber zbyde víc masa, než jste plánovali do zelňačky, tohle je velmi rozumné řešení. Bramborák, kysané zelí a uzené maso si tady nepřekážejí, naopak každý dělá to svoje.

Když chci doma upéct něco obyčejného, poctivého a přitom levného, sahám právě po domácích pletýnkách. Z pár základních surovin vznikne měkké kynuté pečivo se zlatou kůrkou, které se hodí k máslu, marmeládě i kousku sýra. U nás mizí ještě vlažné a mám ráda i to, že šest kusů vyjde opravdu za pár korun.

Zapečené brambory s krkovicí jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká frajeřina, ale na stole zmizí mezi prvními. Když se brambory krátce povaří ve smetaně a maso se předem zatáhne na pánvi, dostanete pekáč, který není suchý a drží pohromadě tak, jak má.

Když potřebuji uvařit něco sytého a nechce se mi stát dlouho u sporáku, sahám po špeclích. Se slaninou, dozlatova opečenou cibulkou a šlehačkou z nich vznikne poctivé jídlo z jedné pánve, které je hotové překvapivě rychle. Rozhoduje hlavně správná konzistence těsta a krátké provaření, aby zůstaly měkké a hezky nasály smetanovou omáčku.

Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.

Když zbyde v lednici kysané zelí a člověk nemá náladu na klasické zelňačky nebo placky, přichází u nás doma na řadu tyhle sušenky ze zelí. Jsou levné, poctivé, krásně křupou a díky škvarkům a sádlu mají chuť, která se hodí k polévce, k pivu i jen tak večer na talířek.

Domácí rohlíky mají jednu nepříjemnou vlastnost: jakmile je vytáhnete z trouby, začne kolem plechu podezřelý provoz. Tenhle recept je přitom úplně obyčejný – hladká mouka, kvasnice, voda, trochu sádla. Právě v tom je jeho síla. Když dodržíte kynutí a neodfláknete stočení, dostanete pečivo, které má křupavou kůrku a měkký střed i bez pekařského diplomu.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.

Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.