Když chci upéct něco, co doma připomene poutě, posvícení a plechy od babičky, sahám po těchto nekynutých koláčcích. Jsou hotové bez zdlouhavého čekání, těsto se s nimi dobře tvaruje a díky máslu, sádlu a tvarohové náplni zůstávají hezky měkké i druhý den.
Pečená kachna patří k největším svátečním klasikám české kuchyně. Tento recept vás provede přípravou šťavnaté kachny, domácích houskových knedlíků a cuketového zelí, které překvapí svou lehkostí.
Štajryš je staročeský pokrm ze západních a jižních Čech, který spojuje kroupy, kysané zelí, brambory a slaninu. Peče se na plechu dozlatova a voní majoránkou.
Na valašský kontrabáš si vždycky vzpomenu ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečné parády. Brambory, pohanka, cibule, česnek a kousek uzeného udělají dohromady jídlo, které krásně voní po majoránce, je levné a v zapékací míse se skoro udělá samo.
Když k nám přijede návštěva, vím předem, co bude k obědu. Hovězí roštěná s rýží je u nás taková rodinná jistota – poctivé jídlo z jednoho hrnce, které sází na cibuli, hořčici a pomalé dušení, díky němuž maso změkne přesně tak, jak má. Není to žádná složitost, jen chce dát roštěné čas, a pak je z toho oběd, na který se všichni těší už od rána.
Trhané maso možná znáte z nějaké mexické delikatesy. Ale teď už kvůli tomu nemusíte do restaurace nebo objednávat. Máte ho tady! S naším podrobným receptem se neztratíte.
Když mi po obědě zůstane miska bramborové kaše, bývá o další večeři skoro rozhodnuto. Dělám z ní domácí pirohy plněné česnekovou kaší, které nejsou drahé, zasytí a po přelití sádlem s osmaženou cibulkou chutnají přesně tak, jak má poctivé domácí jídlo chutnat. Kouzlo je v úplně obyčejném těstě z mouky, vody a soli a v krátkém povaření po vyplavání.
Lečo s klobáskou, vejci a zeleninou na skus – rychlá večeře na jedné pánvi, která chutná líp než klasika. Recept s tipem, jak vejce připravit přímo v leču.
Vepřové plátky na hořčici patří přesně k těm jídlům, která nevypadají složitě, ale když se udělají pořádně, zmizí ze stolu rychleji než nedělní koláč. Za mě je na nich nejlepší to, že nepotřebují žádné kuchařské kejkle, jen nepodcenit cibuli, hořčici a hlavně množství tekutiny.
Jsou jídla, která si člověk nedává každý týden, ale když na ně přijde chuť, není co řešit. U nás to občas platí právě pro zelenou hrachovou kaši s opečenou cibulkou a buřtem – s krajícem domácího bílého chleba je to poctivá, sytá a překvapivě prostá večeře. Kaši dělám z předem namočeného celého hrachu, který pak rozmixuji ponorným mixérem a dochutím česnekem a majoránkou.
Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.











