Když se u nás doma sejde rodina a večer se protáhne na zahradu nebo na chalupu, často končím u jednoho osvědčeného pekáče. Buřty na pivu jsou syté, nenáročné a většinu práce za mě udělá trouba. V tomhle postupu mám ráda hlavně černé pivo, hodně cibule a nařezané špekáčky, které do sebe natáhnou šťávu i chuť koření.

Zplihlá kůže z kuřete? Chyba není v koření. Stačí jedna věc ze spíže a výsledek vás překvapí, tedy křupavá kůrka jako z restaurace.

Cuketa patří k surovinám, které se v létě doma točí pořád dokola, a právě v takových dnech dělám tohle zapečené krůtí maso nejraději. Je syté, přitom ne těžké, všechno se naskládá do jednoho pekáče a zelenina pustí při pečení šťávu, díky které zůstane maso pěkně šťavnaté. U nás vyhrává kombinace krůtího masa na dně, silnějších kusů cibule, koleček cukety a hub, nahoře jen koření a trouba se postará o zbytek.

Houby patří k surovinám, které stačí pár minut na pánvi a kuchyně hned dostane úplně jinou atmosféru. Houbový pekáček dělám hlavně tehdy, když chci teplou, sytou a přitom nenáročnou večeři bez dlouhého stání u sporáku. Základ tvoří opečená slanina, cibule, česnek, tymián, rozmarýn a smetana, která všechno v troubě hezky propojí.

Vepřové frikasé s pórkem je přesně ten typ jídla, který nevypadá okázale, ale na talíři udělá víc práce než kdejaká slavnostní pečínka. Kousky masa, pórek, žampiony a smetanová omáčka drží pohromadě bez zbytečných kudrlinek a večeře je na stole docela rychle.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku a přesto nechce večeři odbýt rohlíkem. Stačí pár větších kloboučků, šunka nebo anglická slanina, cibule a sýr, a z obyčejných hub je rázem teplé jídlo, které vypadá líp, než kolik s ním bylo práce.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Telecí tomahawk není jídlo na úterý mezi dvěma maily. Je to spíš kus masa na víkend, kdy člověk chvíli postojí u grilu a hlídá, aby ho zbytečně nepřetáhl. S liškovou omáčkou a pečenými bramborami z něj ale bez cirkusu uděláte oběd, který vypadá slavnostně a přitom stojí hlavně na pár poctivých pravidlech.

Zapečené brambory s krkovicí jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká frajeřina, ale na stole zmizí mezi prvními. Když se brambory krátce povaří ve smetaně a maso se předem zatáhne na pánvi, dostanete pekáč, který není suchý a drží pohromadě tak, jak má.

Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.

Domácí pizza, která chutná jako z italské pece, není žádná utopie. Stačí kvalitní mouka, trochu trpělivosti a lednice, která udělá většinu práce za vás. Těsto kynuté přes noc se chová úplně jinak než to hodinové – je vláčnější, vzdušnější a na okrajích se při pečení krásně nafukuje do zlatavých bublin.

Pečená krůta s těstovinami je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká věda, ale na stole udělá víc práce než kdejaký složitý recept. Když se maso nevysuší a těstoviny se neuvaří na kaši, máte hotový oběd, který zasytí a zbytečně neunaví kuchaře.