Když potřebuji nachystat něco sladkého ke kávě a nechci trávit půl dne u odpalovaného těsta, dělám tyhle pseudovětrníky z listového těsta. Jsou rychlejší, hezky křupnou a díky banánovému pudinku, tvarohu a troše salka mají jemný krém, který drží tvar a dobře se plní i do domácích ‚vrtulek‘.

Koláčky z taveného sýra jsou přesně ten recept, který nevypadá nijak vznešeně, ale v praxi funguje až podezřele dobře. Těsto je bez kynutí, hotové raz dva a díky sýru zůstane po upečení křehké, ne suché.

Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.

Když zbyde v lednici kysané zelí a člověk nemá náladu na klasické zelňačky nebo placky, přichází u nás doma na řadu tyhle sušenky ze zelí. Jsou levné, poctivé, krásně křupou a díky škvarkům a sádlu mají chuť, která se hodí k polévce, k pivu i jen tak večer na talířek.

Vždycky jsem měla před ovocnými košíčky respekt. Vypadají tak dokonale, že člověk váhá, jestli se do nich vůbec pustit doma. Ale výsledek naprosto nadchl – křehké těsto, hedvábný vanilkový krém a ovoce přelité lesklým želé.

Zapečené kotlety se smetanou a brambory jsou přesně ten typ jídla, které nevyžaduje žádné kuchařské kousky, ale výsledek na talíři vypadá, jako byste strávili u plotny celý den. Vrstvený pekáč s křehkým masem, měkkými bramborami a smetanovou omáčkou, která se při pečení sama zahustí – to je recept, který se u nás doma opakuje znovu a znovu.

Letní ovoce si o podobný moučník přímo říká. Tyto ovocné řezy dělám na větší plech ve chvíli, kdy chci něco svěžího, krémového a přitom ne přehnaně těžkého. Základ tvoří lehký piškot, na něm vrstva tvarohu se šlehačkou a zakysanou smetanou, navrch maliny, ostružiny, borůvky a jemné malinové želé z pudinku.

Na tyhle medové koláčky s karamelovým krémem si vzpomenu pokaždé, když chci upéct něco svátečního dopředu a bez zbytečného stresu. Nejsou hotové za půl hodiny, ale práce kolem nich je vlastně jednoduchá a největší kouzlo udělá čas, medové těsto a pár dní odležení v chladu.

Bramborový salát bez majonézy zní pro část národa skoro podezřele, ale vídeňská verze dává perfektní smysl. Je lehčí, šťavnatá a místo hutné zálivky ji drží pohromadě horký hovězí vývar s octem, hořčicí a olejem. K řízku je za mě někdy lepší než naše sváteční klasika.

Tenhle ovocný koláč na plech si pamatuji z dob, kdy se peklo hlavně tak, aby bylo z čeho krájet i druhý den. Je trochu retro, trochu slavnostní a trochu nebezpečný v tom, že jeden kousek většinou nestačí. Na rozdíl od obyčejné bublaniny má vrstvy, takže působí pracněji, než ve skutečnosti je.

Kremrole jsou přesně ten druh cukrářské klasiky, u které člověk chvíli nadává při válení a pak stejně sahá po druhém kousku. Nejsou složité na suroviny, ale chtějí čas, chlad a trochu trpělivosti. Za mě je to recept pro chvíle, kdy se nechcete tvářit moderně, ale prostě udělat poctivé trubičky, které křupnou a neudělají ostudu ani na svátečním stole.

Tvarohová štola je pro mě každý advent trochu jiná výzva. Letos jsem ji upekla podle receptu, který kombinuje tvaroh přímo v těstě, dva druhy rozinek namočených v rumu a vydatnou dávku citronátu. Výsledek voněl celým bytem a vydržel – za předpokladu, že jsme odolali – v chladu celé dva týdny.