Větrníky jsem si vždycky kupovala v cukrárně, protože jsem si říkala, že odpalované těsto je záležitost pro profíky. Pak přišel jeden deštivý víkend a já konečně sebrala odvahu. Výsledek mě přesvědčil, že jsem čekala zbytečně dlouho.

Anglické řezy patří přesně k těm moučníkům, které vypadají trochu slavnostněji, než kolik skutečně dají práce. Je tam piškot, krém, piškoty namočené v kávě a nakonec trocha čokolády navrch. Nic složitého, ale na plechu to vypadá, jako byste si s tím hráli půl odpoledne.

Banánky z odpalovaného těsta jsou jiná liga než linecké. Plněné vanilkovým krémem s rumem a pařížskou šlehačkou s mascarpone, polité čokoládou. Zmizí dřív, než vychladnou.

Nevím proč, ale zázračný koláč na mě vždycky působil trochu jako kuchyňský trik pro nedůvěřivé. Nalijete do formy jedno dost řídké těsto a z trouby vytáhnete moučník se třemi vrstvami. U makové verze je navíc příjemné to, že nepůsobí přeslazeně a obejde se bez složitého skládání, krémů a dalších radostí, kvůli kterým bývá linka za chvíli jak po menší bouři.

Dobošové řezy: vrstvený piškot s čokoládovým krémem a jemnou rumovou polevou pochází původně z Maďarska a v českých kuchyních si drží své pevné místo dodnes. Recept je překvapivě snadný, zvládne ho každý, kdo se nebojí trochy trpělivosti při vrstvení.

Kdysi to bývala malá domácí sláva za pár korun a u nás to funguje stejně dodnes. Tvarohová smaženka z veky nebo toastového chleba je rychlá sladká svačina či večeře, která stojí na obyčejném sladkém tvarohu, krátkém namočení v mléce a křupavém obalu ze strouhanky.

Medové řezy patří mezi ty moučníky, které vypadají pracněji, než ve skutečnosti jsou. Tuhle falešnou marlenku dělám hlavně ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího na víkend nebo návštěvu, ale nechci se pouštět do složitého dortu. Díky medovému těstu, vařenému mléčnému krému a odležení přes noc získá řezy chuť, která připomene oblíbené medové dorty.

Když chci upéct nebo uvařit něco, co působí slavnostně, ale přitom zůstává poctivě domácí, sáhnu po alpském sladkém knedlíku. Je to velký kynutý knedlík plněný povidly, podávaný s vanilkovým krémem a mákem s cukrem, a právě tahle kombinace z něj dělá sytý dezert, který se hodí i jako víkendový oběd.

Kynuté koláčky patří k těm receptům, u kterých se člověk vždy vrátí ke kořenům. Vláčné těsto z hladké mouky, žloutků a oleje, jemná tvarohová náplň s citronovou kůrou a rozinkami a křupavá drobenka navrch, která v české kuchyni funguje spolehlivě od nepaměti. Příprava není tak náročná, jak se může zdát, a výsledek mluví sám za sebe.

Vypadají trochu slavnostně, ale přitom na nich není nic složitého. Růžové řezy bez mouky dělám ve chvíli, kdy chci upéct něco hezkého ke kávě a nechce se mi vytahovat půl spíže. Těsto stojí na malinovém pudinku místo mouky, peče se nadvakrát a díky tomu jsou řezy lehké, pružné a příjemně jemné.

Rýžový nákyp dělám nejčastěji ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého, sladkého a přitom z obyčejných surovin, které bývají doma skoro vždycky. Tenhle je postavený na kulatozrnné rýži vařené v mléce, proložený meruňkami a višněmi z kompotu a nakonec přikrytý sněhem z bílků, takže je uvnitř vláčný a nahoře jemně nadýchaný.

Meruňkový koláč s tvarohem a drobenkou patří přesně k těm plechovým klasikám, které zmizí dřív, než stihnete uvařit kávu. Má v sobě ovoce, poctivou vrstvu tvarohu i křupavou drobenku navrch, takže člověk nemusí nic složitě vymýšlet. Za mě je nejlepší na dny, kdy jsou meruňky akorát na hraně mezi pevností a měkkostí. Do koláče ideální stav.