Dýňová polévka je pro mě každý podzim malý rituál. Tenhle recept se zázvorem, citronovou šťávou a proužky pomerančové kůry je přesně ten typ jídla, které ohřeje zevnitř i zvenku a voní celým bytem dřív, než se zelenina vůbec uvařila do měkka.

Když chci upéct domácí pečivo a nechci u něj strávit půl dne, sahám právě po rohlících z majonézového těsta. Jsou měkké, vláčné a práce s nimi je mnohem snazší, než by člověk čekal. Právě majonéza v těstě dělá velkou službu. Pečivo není suché a i druhý den chutná velmi dobře.

Když potřebuji upéct něco domácího ke kávě a nechce se mi čekat půl dne na těsto, přicházejí u nás na řadu právě tyhle koláčky s tvarohem a povidly. Jsou z majonézového těsta, které je krásně vláčné, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává jemné i druhý den. Navrch dávám drobenku a ještě horké koláčky potírám máslem s rumem, protože právě tenhle detail jim dodá vůni, kterou mám s poctivým domácím pečením spojenou od dětství.

Tvarohové šátečky mám ráda hlavně ve dnech, kdy chci něco domácího ke kávě, ale nechci půl odpoledne hlídat kynutí. Tohle těsto je zvláštní kousek: je v něm droždí, ale díky prášku do pečiva a máslu se na nic dlouze nečeká. Výsledek je poctivý, měkký a s tvarohem uprostřed přesně takový, jaký má být.

Upéct doma rohíky, které chutnají jako od pekaře, jsem si troufla poprvé loni na podzim. Výsledek mě přesvědčil, že se k nim budu vracet pořád.

Toro řezy jsou slovenský dezert z kakaového těsta, hustého vanilkového krému a piškotů pokapaných kávou. Těsto je po upečení tužší, ale přes noc krásně změkne a výsledek stojí za to.

Když se vám nechce dělat trojobal a přitom chcete řízky, tohle je přesně ten recept. Kuřecí maso se jen lehce obalí v mouce, ponoří do vaječno-sýrového těstíčka a pozvolna usmaží. S bramborovou kaší je to oběd bez zbytečných kudrlinek a funguje spolehlivě.

Pirožky s makovo-povidlovou náplní jsou smažené kynuté dobroty, které u nás doma zmizí ještě teplé. Tajemstvím vláčného těsta je uvařený brambor a náplň z mletého máku, švestkových povidel a rumu je kombinace, které málokdo odolá.

Vdolky jsou přesně ten typ sladkého jídla, u kterého člověk ví, do čeho jde. Kynuté těsto, horký olej, povidla, tvaroh a pak ruce lehce ulepené od cukru i radosti. Není to dezert na pět minut, ale když těstu dáte svůj čas, odmění se měkkým středem a zlatým okrajem.

Lívance jsou přesně ten typ sladkého jídla, které vypadá nenápadně, ale jakmile se objeví na stole, mizí podezřele rychle. U kynuté verze je hlavní výhoda jasná: díky droždí jsou měkké, vyšší a nadýchanější než rychlé lívanečky z prášku do pečiva.

Nanukové řezy patří k těm moučníkům, které si člověk spojí s plechem na stole, nedělní návštěvou a opatrným krájením, aby krém neujížděl do stran. Tady ale žádná věda není. Kakaový korpus je jednoduchý, krém drží díky pudinku a zakysaná smetana ho stáhne z těžkopádnosti, takže výsledkem není ulepená retro vzpomínka, ale normálně dobrý zákusek.

Domácí loupáky jsou pro mě symbol nedělního rána. Teplé, voňavé a posypané mákem. Tenhle recept s mlékem místo vody dělá těsto krásně vláčné a loupáky drží měkkost i druhý den.