Když potřebuji upéct moučník, který vypadá slavnostně, ale přitom s ním není zbytečné běhání po kuchyni, sáhnu právě po tomhle tvarohovém koláči s pudinkem a ovocem. Má jemnou tvarohovou vrstvu se zakysanou smetanou, nahoře lesklý ovocný pudink a nejvíc mu sluší, když si přes noc odpočine v lednici. Druhý den je krásně pevný, dobře se krájí a chutná ještě lépe než čerstvě po upečení.
Vypadají slavnostně, ale doma je dělám i jen tak na víkend, když mám chuť na něco krémového a trochu svátečního. Tyhle řezy s vaječným likérem stojí na jednoduchém olejovém těstě, poctivém vařeném krému z mléka a Zlatého klasu a lehké horní vrstvě z mascarpone. Nejvíc se mi na nich líbí, že se dají připravit předem a druhý den chutnají snad ještě lépe.
Vypadají trochu slavnostněji než obyčejná buchta, ale práce s nimi není nijak složitá. Tříbarevné řezy peču hlavně tehdy, když chci na plech něco s tvarohem, co vydrží vláčné i druhý den a dobře se krájí. Dělají se ze spodního kakaového těsta, jemné tvarohovo-pudinkové vrstvy a světlého litého těsta nahoře, takže na řezu opravdu vypadají hezky.
Když potřebuji něco sladkého na víkend nebo pro nečekanou návštěvu, často skončím právě u třepacích mandarinkových řezů. Jsou rychlé, osvěžující a baví mě na nich hlavně krém, který se netluče dlouhé minuty v míse, ale jednoduše se připraví třepáním s mandarinkami i jejich šťávou.
Medové řezy patří mezi ty moučníky, které vypadají pracněji, než ve skutečnosti jsou. Tuhle falešnou marlenku dělám hlavně ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího na víkend nebo návštěvu, ale nechci se pouštět do složitého dortu. Díky medovému těstu, vařenému mléčnému krému a odležení přes noc získá řezy chuť, která připomene oblíbené medové dorty.
Podzim dýňovým moučníkům vyloženě přeje a dýňová roláda patří u nás doma k těm, které mizí ze stolu překvapivě rychle. Je vláčná díky dýňovému pyré, voní skořicí, zázvorem a muškátovým oříškem a přitom se připravuje z úplně běžných surovin. Když mám v lednici předem upečenou hokkaido dýni, je hotovo o poznání snáz.
Pardubický perník patří k nejznámějším českým cukrářským specialitám, jejichž původ sahá přibližně do 16. století. Pravá receptura pardubických perníkářů je dodnes přísně střežené tajemství, ale domácí verze s páleným cukrem, medem a pořádnou dávkou koření se mu dokáže velmi přiblížit. Klíč k úspěchu? Těsto musí odpočívat celých 24 hodin v lednici. Teprve pak získá tu charakteristickou vláčnost, kvůli které si ho lidé vozí z Pardubic jako suvenýr.
Nanukové řezy patří k těm moučníkům, které si člověk spojí s plechem na stole, nedělní návštěvou a opatrným krájením, aby krém neujížděl do stran. Tady ale žádná věda není. Kakaový korpus je jednoduchý, krém drží díky pudinku a zakysaná smetana ho stáhne z těžkopádnosti, takže výsledkem není ulepená retro vzpomínka, ale normálně dobrý zákusek.
Na plechu vypadají slavnostně, ale v kuchyni s nimi není tolik práce, jak by se mohlo zdát. Macecha řezy dělám hlavně o víkendu nebo když čekám návštěvu, protože jsou vláčné, dobře se krájí po vychlazení a kombinace dvoubarevného těsta, vanilkového pudinku a jemného krému působí hezky i bez složitého zdobení.
Dnes jsem zase pekla svůj oblíbený bezpracný švédský tvarohový koláč a je to přesně ten moučník, který se hodí ve chvíli, kdy člověk nechce stát půl dne v kuchyni. Stačí pár běžných surovin, jedna mísa a krátké promíchání. Díky tvarohu a jogurtu zůstává koláč jemný, vláčný a příjemně lehký.
Letní ovoce si o podobný moučník přímo říká. Tyto ovocné řezy dělám na větší plech ve chvíli, kdy chci něco svěžího, krémového a přitom ne přehnaně těžkého. Základ tvoří lehký piškot, na něm vrstva tvarohu se šlehačkou a zakysanou smetanou, navrch maliny, ostružiny, borůvky a jemné malinové želé z pudinku.
Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.
