Kakaové řezy se zakysanou smetanou jsou přesně ten typ dezertu, který vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí hotový poprask. Korpus je vláčný díky oleji a sněhu z bílků, krém ze zakysané smetany a šlehačky drží tvar i druhý den – za předpokladu, že do té doby nějaké zbydou.

Frgál je valašská specialita, která má v české kuchyni pevné místo. Jenže tradiční frgály vyžadují kynuté těsto, trpělivost a trochu zkušenosti. Tato blesková verze na plech jde na věc úplně jinak – těsto je litá záležitost bez kynutí, a přesto výsledek připomíná ten pravý valašský koláč. Trojí náplň z tvarohu, máku a povidel dělá z jednoduché buchty pořádný zážitek.

Vypadají nenápadně, ale jakmile se upečou a ještě horké se přelijí smetanou, promění se v vláčné Raffaello řezy, které u nás doma mizí po kusech rovnou z plechu. Dělám je hlavně ve dnech, kdy chci něco rychlého ke kávě a nechce se mi vážit každou surovinu. Kouzlo je v hrnkovém těstě, kokosové vrstvě navrchu a právě v tom smetanovém závěru, díky kterému buchta nevysychá.

U nás doma se každé léto opakuje stejná věta: nechceš cuketu? A právě tehdy přichází na řadu tahle vláčná buchta z cukety s kakaem, která je na přípravu snadná, vyjde na velký plech a cuketa v ní skoro není poznat. Kouzlo je v tom, že se nastrouhaná cuketa nechá pustit vodu a pak se opravdu dobře vymačká.

Vypadá trochu nenápadně, ale jakmile se rozkrojí, ukáže se jeho největší přednost. Medovník s červenou řepou bývá krásně vláčný, nevysušuje se a díky karobové polevě má jemnější, kulatější chuť než klasická kakaová buchta. Dělám ho na plech, když chci upéct něco sytého ke kávě i na svačinu, a právě nastrouhaná řepa je ten detail, který z obyčejného moučníku udělá rodinnou jistotu.

Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.

Jahodové řezy s kakaovým piškotovým korpusem, tvarohovým krémem z mascarpone a čerstvými jahodami přelitými červeným želé. Letní dezert, který se připravuje překvapivě rychle a chutná jako od cukráře.

Skvělá volba pro dny, kdy je potřeba uvařit něco sytého z obyčejných surovin a bez zbytečného utrácení. Mléčnou fazolovou polévku dělám hlavně tehdy, když chci teplou večeři do jedné hrnce, která zasytí celou rodinu. Díky barevným fazolím, bramborám a sójovému mléku je jemná, krémová a přitom pořád taková ta poctivá domácí.

Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.

Bublanina s meruňkami je ten typ koláče, který nepotřebuje žádné představování. Těsto z hrnku, čerstvé meruňky a trouba – a za třicet minut máte plech voňavého, zlatavého moučníku, který mizí dřív, než stihne vychladnout.

Když dělám svíčkovou, rajskou nebo koprovku, na stole u nás skoro vždycky skončí i poctivý nadýchaný knedlík nad párou. Mám ho ráda hlavně proto, že je měkký, nebere si zbytečně moc práce a díky kostičkám staršího rohlíku má pěknou strukturu, která se k omáčkám hodí víc než kupovaný.