Sytá, tmavě červená barva prozradí poctivý guláš dřív, než ho vůbec ochutnáte. Většina z nás sahá po paprice nebo lžíci rajčatového protlaku. Maďaři sází na něco jiného.

Každý rok v srpnu stojím nad bednou okurek ze zahrady a přemýšlím, co s nimi. Tenhle zavařený zeleninový salát je moje osvědčená záchrana: barevný, křupavý a v lednici vydrží celý rok.

Uzeninová pomazánka bývá přesně ten typ jídla, který vznikne trochu z nouze a pak se doma dělá znovu už úplně dobrovolně. Tahle verze se sýrem, vejci a zeleninou je sytá, dobře roztíratelná a díky cuketě nepůsobí tak těžce, jak by člověk od salámové pomazánky čekal.

Když potřebuji uvařit teplou večeři bez zbytečného vymýšlení, často sáhnu právě po vepřových nudličkách s paprikami a pórkem. Jsou hotové poměrně rychle, vystačí pro celou rodinu a díky krátkému naložení masa, sójové omáčce a lehkému zahuštění solamylem mají šťávu, která se s rýží sní skoro do poslední kapky.

Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.

Řecké zelí jsem poprvé ochutnala u kamarádky a okamžitě jsem věděla, že to musím umět sama. Pikantní, lehce sladké, s vůní česneku a chilli – tohle není obyčejná zavařenina, ale pořádná zimní zásobárna chuti.

Brambory, vejce, paprika a trocha sýra-z těchto základních surovin vznikne zapečená omeleta, která nasytí celou rodinu. Není to žádná rafinovaná kuchyně, ale právě proto funguje. Těsto se připraví během pár minut, trouba udělá zbytek práce a k tomu přijde svěží jogurtová omáčka s petrželí. Toto jídlo se hodí na rychlý oběd i jako vydatná večeře, kdy nemáte chuť dlouho stát u sporáku.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Když potřebuji udělat večeři, na které se doma shodnou opravdu všichni, končí to velmi často domácí pizzou. Tohle těsto dělám z pár běžných surovin, kyne jen krátce a díky rajčatovému základu s bazalkou chutná poctivě i bez složité přípravy. Nejvíc se mi osvědčilo péct pizzu na dobře rozehřátém plechu, protože spodek pak není bledý ani měkký.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.

Když se mi doma sejde víc cuket, než stihnu rozdat po rodině, přichází na řadu tahle domácí Uncle Ben’s omáčka. Je sytá, sladkokyselá, příjemně pikantní a hlavně praktická – stačí otevřít sklenici, ohřát a za pár minut je na stole večeře. Oproti běžné zeleninové směsi ji odlišuje spojení sójové omáčky, worcesteru a dvojího kečupu, které udělá chuť pěkně plnou.