Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy nechci stát hodinu u plotny a stejně chci na talíři něco pořádného. Tady funguje jednoduchá věc: kloboučky naplníte směsí z mletého masa, nožiček, nivy a vajíčka, vedle přihodíte ochucené brambory a trouba udělá zbytek.

Domácí zelný salát ve stylu coleslaw s křupavým bílým zelím, mrkví a zálivkou z majonézy, zakysané smetany a křenové pasty. Výborná příloha ke grilování, která se připraví za půl hodiny.

Vošouchy s vejcem jsou jedno z těch jídel, která vypadají skromně, ale u stolu způsobí naprosté ticho – to nejlepší ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Bramboráky roztrhané na kousky, opečené dozlatova a smíchané s vláčnými vejci. Recept, který u nás doma nikdy nezůstane do druhého dne.

Houbová omáčka s kotletou a kynutým knedlíkem je přesně ten oběd, který nevymýšlí kraviny a funguje. Když se maso nejdřív zatáhne na cibuli, přidají se sušené houby, kmín, bobkový list a nové koření, vznikne omáčka, která má chuť i bez složitostí navíc.

Zapečené kotlety se smetanou a brambory jsou přesně ten typ jídla, které nevyžaduje žádné kuchařské kousky, ale výsledek na talíři vypadá, jako byste strávili u plotny celý den. Vrstvený pekáč s křehkým masem, měkkými bramborami a smetanovou omáčkou, která se při pečení sama zahustí – to je recept, který se u nás doma opakuje znovu a znovu.

Klasický rajčatový salát si pamatuji z dětství z jídelny i od babičky, jen pokaždé chutnal trochu jinak. Jednou byl skoro utopený v nálevu, podruhé měl víc cibule než rajčat, ale když se trefí poměr, je to skvělá letní příloha i rychlá večeře.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.

Křupavá kuřecí křídla nemusí nutně skončit na grilu. Trouba zvládne totéž – a rajčatová omáčka s worcestrem a medem z nich udělá něco, u čeho se zastaví celá rodina.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.