Písecký dort patří k těm dezertům, které vypadají slavnostně, ale doma se dají zvládnout bez cukrářských kouzel. Dělám ho ve chvíli, kdy chci něco lehkého a hezkého na stůl, protože kombinuje kakaovo-ořechový korpus, dvě šlehačkové vrstvy s džemem a jemné zpevnění želatinou, díky kterému se dobře krájí.

Pamatuju si ho úplně přesně. Studený vajíčkový salát v papíru, k tomu rohlík a někdy i koktejl. Doma ho dělám právě v téhle sytější podobě s bramborami, okurkami, cibulí a majolkou, protože je hotový za chvíli, krásně se rozleží a druhý den chutná snad ještě líp než čerstvě zamíchaný.

Budapešťská pomazánka patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy je potřeba rychle připravit něco dobrého na večeři, chlebíčky nebo návštěvu. U nás doma ji dělám hlavně tehdy, když chci s málem surovin vykouzlit výraznou chuť. Díky tvarohu, sladké paprice a sterilované kapii i s trochou nálevu získá pomazánka typickou barvu, lehkost a příjemně pikantní šmrnc.

Bez pařížských tyčinek si je u nás neumím představit ani během svátků, ani jen tak ke kávě v zimě. Doma je dělávala maminka a já jsem po ní převzala recept na ořechové těsto s bílkem a citronovou polevou, která má zůstat krásně světlá. Právě pomalé sušení při nižší teplotě je ten detail, na kterém záleží nejvíc.

Pamatujete na sardelové chlebíčky z rodinných oslav a silvestrovských stolů? Doma je dělám, když chci něco rychlého, trochu retro a přitom pořád dobrého. Základ stojí na změklém másle a sardelové pastě, která pomazánce dá výraznou chuť, takže stačí pár obyčejných surovin a večeře nebo pohoštění je hotové raz dva.

Když jsem si nedávno koupila feferonkový salát v obchodě, zůstala jsem trochu rozpačitá. Pár kousků hrášku, kapie, sýr skoro nikde a pálivost jen na oko. Doma si ho proto dělám po svém: poctivý, se sýrem, feferonkami, lehce naloženou cibulí a trochou worcesteru, aby měl přesně ten retro charakter, který si člověk pamatuje z lahůdek.

Cikánské řezy si pamatuji jako ten typ zákusku, který na plechu vypadal nenápadně, ale zmizel dřív než věnečky. Mají křehké těsto, ořechovou náplň ze sněhu a jedno pravidlo, přes které nejede vlak: krájet se musí hned po vytažení z trouby, jinak se začnou drolit a je po parádě.

Přiznám se vám, že punčové řezy pro mě dlouho patřily mezi zákusky, ke kterým jsem měla respekt. Když jsem je ale jednou udělala doma na rodinnou oslavu, zjistila jsem, že při poctivém postupu nejsou vůbec nedosažitelné. Tenhle recept stojí na dvou piškotových plátech, rybízové marmeládě, malinovo-rumovém rozvaru a vařené bílé polevě, která jim dá přesně ten vzhled, jaký si z vitrín cukráren pamatujeme.

Vždycky jsem měla před ovocnými košíčky respekt. Vypadají tak dokonale, že člověk váhá, jestli se do nich vůbec pustit doma. Ale výsledek naprosto nadchl – křehké těsto, hedvábný vanilkový krém a ovoce přelité lesklým želé.

Česká kuchyně ukrývá pokrmy s názvy, které by leckdo považoval za vymyšlená slova. Jenže šormajzl, meteník nebo zablafuňky jsou zcela reálná jídla, která naše babičky vařily bez váhání. Víte, o která jde?

Když potřebuji rychle nachystat večeři nebo něco na chlebíčky pro návštěvu, často dělám právě salámovou pomazánku. Je sytá, hotová za pár minut a díky nastrouhanému salámu, vejcím natvrdo a kyselým okurkám má výraznou chuť, kterou u nás doma jí i ti, kteří si na pomazánky běžně moc nepotrpí.

Dnes odpoledne jsem pekla ovocné řezy s čerstvě nasbíraným červeným rybízem a hned mi to připomnělo prázdniny u babičky. Tenhle moučník mám ráda pro jeho vláčný korpus, svěží tvarohovou vrstvu a želé z Vitacitu, které mu dá starou známou ovocnou chuť. Když se navrch přidá kyselkavý rybíz, vznikne dezert, který je jednoduchý, vděčný a na plechu zmizí raz dva.