U sekané se často řeší koření a druh masa, ale přitom rozhoduje už obyčejné pojivo. Místo mouky nebo samotné strouhanky fungují nejlépe staré rohlíky namočené v mléce. Je to levný trik, který zachrání šťavnatost i strukturu, a ještě spotřebuje pečivo, které by jinak letělo do koše.

Vepřenky s cibulí na chlebu s hořčicí jsou jedna z těch svačinek, které si pamatujete celý život. Mleté vepřové maso smíchané se starším rohlíkem, paprikou a pepřem, osmažené dozlatova na sádle – a podávané na plátku domácího bramborového chleba s pořádnou vrstvou hořčice a syrové cibule. Recept je jednoduchý, surovin minimum, výsledek ale překvapí i ty, kdo vepřenky dosud znali jen z bufetu.

Cuketové karbanátky jsou přesně ten typ oběda, který vypadá nenápadně, ale na talíři udělá víc práce, než by člověk čekal. Když se do nastrouhané cukety přidá hermelín, trochu česneku a jarní cibulka, vznikne jídlo, které je syté, ale nepůsobí těžce. S vařenými bramborami, tatarkou a obyčejným okurkovým salátem je z toho poctivý domácí oběd bez velkého divadla.

Sypaný jablečný koláč patří k těm receptům, kde geniálnost spočívá v jednoduchosti. Žádné šlehání, žádné míchání těsta – jen vrstvíte sypkou směs mouky, krupice a cukru s nastrouhanými jablky a máslem. Výsledek? Křupavý povrch, vláčný střed a vůně skořice, která se rozlije celým bytem. A pokud máte po ruce rozinky nebo hrst vlašských ořechů, koláč se rázem promění v něco ještě zajímavějšího.

Blbouny jsem znala od babičky jako letní oběd ve chvíli, kdy se na zahradě začaly červenat jahody. Jsou to vlastně kynuté knedlíky bez náplně, ale není to žádné ošizení. Právě naopak. Ovoce se nevaří uvnitř, takže neztratí vůni ani barvu, a kolem měkkých knedlíků pak máte čerstvou jahodovou omáčku a tvarohovou čepici, která to celé pěkně srovná.

Zavařené lečo je přesně ten typ domácí zásoby, který v srpnu dává smysl a v lednu dělá radost. Když je hodně paprik a rajčat, byla by skoro škoda nechat je jen tak odejít po ose salát–omáčka–kompost.

Štrúdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, ale doma po něm mizí plech až podezřele rychle. Tenhle dělám z těsta s jogurtem, které se dobře válí, nepraská víc, než je zdrávo, a zvládne ho i člověk, který se s taženým závinem kamarádí jen z povzdálí.

Když jsem začala víc hlídat, co doma jíme, hledala jsem něco, co nahradí pečivo a přitom nebude složité na přípravu. Tyhle cottage placičky s mrkví dělám právě pro takové dny – jsou rychlé, z pár surovin a díky nastrouhané mrkvi zůstávají hezky vláčné. Mažu je pomazánkou, dávám na ně šunku se sýrem, ale klidně fungují i nasladko skoro jako lívance.

Bramboráky patří k těm jídlům, která vypadají jednoduše, ale výsledek se recept od receptu liší jako noc a den. Klíč ke skutečně křupavé kůrce přitom tkví v jediné záměně – pšeničnou mouku nahraďte bramborovým škrobem a rozdíl poznáte na první sousto.

Šunková pomazánka patří k těm receptům, které nepotřebují žádné vysvětlování. U nás doma ji milují všichni – od dětí po tchýni – a já ji dělám pokaždé trochu jinak. Tenhle způsob s vařenými vejci a jarní cibulkou je ale jednoznačně nejoblíbenější.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

U nás doma se každé léto opakuje stejná věta: nechceš cuketu? A právě tehdy přichází na řadu tahle vláčná buchta z cukety s kakaem, která je na přípravu snadná, vyjde na velký plech a cuketa v ní skoro není poznat. Kouzlo je v tom, že se nastrouhaná cuketa nechá pustit vodu a pak se opravdu dobře vymačká.