Zavináče, UHO, gothaj s cibulí nebo vejce v aspiku – jídla, která formovala celé generace. Starší ročníky by měly povinně získat 10 z 10, ostatní mohou být rádi za polovinu.

Cuketové kuličky dělám hlavně ve chvíli, kdy už doma cuketa leží skoro všude a člověk nechce po třetí vařit stejnou polévku. Jsou jednoduché, syté a díky tvarohu uvnitř nepůsobí suše, což je u podobných zeleninových směsí půl úspěchu.

V lahůdkářství jsem si ho dřív občas koupila k večeři s rohlíkem, ale doma mi pořád chyběla ta stará známá chuť, jakou si pamatuji z dětství. Dnes jsem zkusila pochoutkový salát podle starých receptur a přesně tohle je ono: poctivý, s nakrájeným šunkovým salámem, okurkami na nudličky a jemně dochucenou majonézou. Nejlepší na tom je, že je hotový za chvilku a po odležení v lednici chutná ještě líp.

Když potřebuji upéct něco osvědčeného na víkend, co vystačí pro celou rodinu i nečekanou návštěvu, často skončím právě u tohoto perníku. Perník s vlašskými ořechy, čokoládovou polevou a kokosem je rychlý, nenáročný a díky troše pyré nebo mléka zůstává hezky vláčný i druhý den.

Když potřebuji moučník ke kávě a nechci půl dne stát u trouby, sahám po piškotové roládě. Je hotová překvapivě rychle, vypadá slavnostně a přitom stojí na obyčejném piškotovém plátu, který se po upečení sroluje ještě za tepla. U nás doma se nejčastěji maže džemem nebo jemným krémem z másla a tvarohu, takže nikdy nepůsobí suše.

Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Vůně másla a vanilky mi tyhle věnečky připomene pokaždé staré cukrárny, kam jsme chodili v neděli po obědě. Doma je dělám ve chvíli, kdy mám chuť na poctivý moučník, který vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti stojí hlavně na pár obyčejných surovinách a správném postupu. Odpalované těsto chce trochu klidu, vanilkový pudinkový krém zase stejnou teplotu surovin, a pak už jde všechno hezky od ruky.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Žemlovka patří k těm jídlům, která se nedají odbýt. Buď ji uděláte pořádně, s vrstvami, s tvarohem, s jablky a s tou správnou vůní skořice z trouby, nebo se do ní raději nepouštějte. Tenhle recept je poctivý, vydatný a zmizí z pekáče ještě teplý.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Černá buchta s máslovým krémem je jeden z těch receptů, které se u nás doma pekly odjakživa. Kakaové těsto, bílý máslový krém a ten kontrast barev – tohle je dezert, který vypadá slavnostně, ale přitom ho zvládnete i ve všední odpoledne.

Česká kuchyně ukrývá pokrmy s názvy, které by leckdo považoval za vymyšlená slova. Jenže šormajzl, meteník nebo zablafuňky jsou zcela reálná jídla, která naše babičky vařily bez váhání. Víte, o která jde?