Když se doma sejde miska švestek, trochu máku a chuť upéct něco poctivého na plech, většinou z toho u nás vyjde právě tento švestkový koláč z kynutého těsta. Je vláčný, sytý a hezky voní po drobence, přitom není složitý a zvládám ho i ve dnech, kdy nechci v kuchyni strávit celé odpoledne. Odlišuje ho měkčí těsto s mlékem a trochou majolky, díky kterému zůstává pěkně jemný i druhý den.

Telecí tomahawk není jídlo na úterý mezi dvěma maily. Je to spíš kus masa na víkend, kdy člověk chvíli postojí u grilu a hlídá, aby ho zbytečně nepřetáhl. S liškovou omáčkou a pečenými bramborami z něj ale bez cirkusu uděláte oběd, který vypadá slavnostně a přitom stojí hlavně na pár poctivých pravidlech.

Když chci doma upéct něco obyčejného, poctivého a přitom levného, sahám právě po domácích pletýnkách. Z pár základních surovin vznikne měkké kynuté pečivo se zlatou kůrkou, které se hodí k máslu, marmeládě i kousku sýra. U nás mizí ještě vlažné a mám ráda i to, že šest kusů vyjde opravdu za pár korun.

Když chci ke kávě upéct něco domácího, ale nechce se mi tahat klasický štrúdl, přichází na řadu mrkvový závin s jablečnou náplní. Těsto je překvapivě snadné, hezky se vyvaluje a díky jemně strouhané mrkvi zůstává po upečení křehké i vláčné. U nás doma do něj patří jablka, hrst rozinek, vlašské ořechy a jen trochu skořicového cukru.

Když mám chuť na něco poctivého k večeři a vím, že se doma seběhnou všichni ke stolu bez přemlouvání, dělám právě domácí langoše z kynutého těsta. Jsou krásně nadýchané, uvnitř měkké, na povrchu zlatavé a díky jedné vařené bramboře se těsto chová o něco poslušněji než klasická verze bez ní.

Když potřebuji uvařit něco sytého a nechce se mi stát dlouho u sporáku, sahám po špeclích. Se slaninou, dozlatova opečenou cibulkou a šlehačkou z nich vznikne poctivé jídlo z jedné pánve, které je hotové překvapivě rychle. Rozhoduje hlavně správná konzistence těsta a krátké provaření, aby zůstaly měkké a hezky nasály smetanovou omáčku.

Když nevím, co udělat k večeři pro celou rodinu najednou, často vyhraje domácí pizza na plechu. Je sytá, přizpůsobí se tomu, co zrovna mám v lednici, a díky jednoduchému kynutému těstu z hladké mouky, droždí a olivového oleje bývá hotová bez zbytečného vymýšlení.

Vůně kmínu a čerstvě upečeného chleba u nás doma spolehlivě přitáhne do kuchyně úplně každého. Tento domácí žitný kmínový chléb peču ve chvíli, kdy chci poctivý bochník bez zbytečných složitostí – stačí dvě mouky, droždí, voda a trochu octa, který pomáhá střídě zůstat pěkně vláčnou.

Když doma chybí vejce, ještě to neznamená, že musí být po pečení. Tyhle hrnkové jablkové koláče bez vajec dělám právě ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě i na svačinu, ale nechci složitě vážit suroviny. Kouzlo je v hrnkovém poměru, sušeném droždí a měkké jablečné náplni se skořicí a citronem.

Buchty s tvarohem jsou pro mě ztělesněním nedělního rána, kdy celý dům voní kvasnicovým těstem a z trouby vykukují zlatavé kopečky. Recept mám odkoukaný z kuchyně, kde se nepočítalo na gramy, ale na hrsti a lžíce – a přesně tak ho peču dodnes.

Hraběnčiny řezy jsou jeden z těch tradičních českých moučníků, u kterých se divíte, proč je nepečete každý týden. Křehké těsto, vrstva šťavnatých jablek se skořicí a lehounký sníh z bílků – a přitom celý postup zvládnete i v uspěchaný víkend.

Když potřebuji nachystat něco sladkého ke kávě a nechci trávit půl dne u odpalovaného těsta, dělám tyhle pseudovětrníky z listového těsta. Jsou rychlejší, hezky křupnou a díky banánovému pudinku, tvarohu a troše salka mají jemný krém, který drží tvar a dobře se plní i do domácích ‚vrtulek‘.