Kremrole jsou přesně ten druh cukrářské klasiky, u které člověk chvíli nadává při válení a pak stejně sahá po druhém kousku. Nejsou složité na suroviny, ale chtějí čas, chlad a trochu trpělivosti. Za mě je to recept pro chvíle, kdy se nechcete tvářit moderně, ale prostě udělat poctivé trubičky, které křupnou a neudělají ostudu ani na svátečním stole.

Tvarohová štola je pro mě každý advent trochu jiná výzva. Letos jsem ji upekla podle receptu, který kombinuje tvaroh přímo v těstě, dva druhy rozinek namočených v rumu a vydatnou dávku citronátu. Výsledek voněl celým bytem a vydržel – za předpokladu, že jsme odolali – v chladu celé dva týdny.

Jahodový třímlékový koláč Tres leches je vláčný piškotový dezert prolévaný třemi druhy mléka s jahodovou příchutí. Připravte ho doma podle našeho receptu – výsledek vás překvapí.

Znojemská omáčka je pro mě jedna z těch jídel, která voní celým bytem a okamžitě přivolají celou rodinu ke stolu. Hovězí maso dušené na cibuli, kyselé okurky a plnotučná hořčice – to je kombinace, která v české kuchyni nemá chybu. Podávám ji vždy s rýží a nikdy nezbyde.

Když potřebuji udělat večeři, na které se doma shodnou opravdu všichni, končí to velmi často domácí pizzou. Tohle těsto dělám z pár běžných surovin, kyne jen krátce a díky rajčatovému základu s bazalkou chutná poctivě i bez složité přípravy. Nejvíc se mi osvědčilo péct pizzu na dobře rozehřátém plechu, protože spodek pak není bledý ani měkký.

Bramborák znám odmalička, ale tvarohová verze mě překvapila. Tvaroh přidá vláčnost a jemně nakyslý tón, který obyčejné bramboráky nemají. A řecké koření? To celou věc povýší na jiný level.

Zázvorky patří mezi to nejpoctivější vánoční cukroví, jaké znám. Těsto se připraví den předem, přes noc prosychá a v rozpálené troubě se nafoukne do dokonalých kuliček. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla.

Když chci doma upéct něco voňavého, co se dá jíst ještě ten den, sahám po těchto perníčcích plněných povidly. Jsou hned měkké, z malé dávky jich vznikne kolem 35 kusů a nejvíc se mi osvědčilo těsto vyválené zhruba na půl centimetru až centimetr a pečení jen kolem 10 minut.

Loupáky jsou přesně ten typ pečiva, kvůli kterému má smysl vstát o něco dřív. Když se povedou, mají tenkou lesklou kůrku, uvnitř jsou měkké a mák na povrchu dělá svoje. Není to žádná věda, jen je potřeba neuspěchat kynutí a nepřehnat mouku.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.

Meruňkový koláč s drobenkou je pro mě každé léto povinnost. Křehké kynuté těsto, šťavnaté meruňky a zlatavá drobenka – tohle je recept, který u nás doma zmizí ještě teplý.

Koblihy s ricottou nejsou úplně běžná česká klasika, ale je na nich hezké právě to, že uvnitř nepřekvapí marmeláda, nýbrž jemná náplň s citronovou kůrou a rozinkami. Jsou trochu pracnější než plechová buchta, to bez řečí, ale když člověk ví, jak těsto zavřít a proč první minutu přikrýt hrnec pokličkou, jde to bez zbytečného vztekání.