Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Klouzavý bramborový salát není to, co si většina lidí představí pod pojmem bramborový salát. Žádná majonéza, žádný hrášek ani okurky. Jen horké brambory, octová zálivka s cibulí a hořčice. A kuřecí řízky smažené v klasickém trojobalu, které k tomu patří.

K létu u nás doma patří chvíle, kdy je cuket najednou víc než nápadů, co s nimi. V tu chvíli přichází na řadu smažená cuketa v trojobalu – obyčejné jídlo, které je levné, rychlé a překvapivě vděčné. Nejvíc se mi osvědčilo cuketu předem dobře osolit a nechat vypotit, protože právě to rozhodne o tom, jestli bude obal hezky držet a výsledek bude křupat.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.

Když potřebuji na víkend upéct něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u trouby, sahám právě po tomto letním koláči s krémem, ovocem a želé. Má jemný korpus z vyšlehaných bílků, poctivý vanilkový krém a nahoře ovoce, které si můžu přizpůsobit podle sezóny i podle toho, co zrovna čeká v lednici.

Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.

Když doma zbyde kelímek bílého jogurtu a v misce leží jahody, bývá o odpolední sladké jasno. Tyhle jogurtové koblihy dělám ve chvíli, kdy nechci čekat na kynutí, ale přesto mám chuť na něco poctivého a domácího. Těsto je jednoduché, rychle hotové a po usmažení si krásně rozumí se šlehačkou i čerstvými jahodami.

Farářské řízky nejsou žádná novinka, ale patří k těm receptům, které se prostě nevyčerpají. Vepřové maso obalené v mouce, potřené hořčicí, posypané cibulí a sýrem a zalité smetanou – to vše se zapéká v jednom pekáči, takže po obědě nemáte horu nádobí. Výsledek je překvapivě šťavnatý a měkký, i když maso před pečením nemarinujete. Recept zvládne každý, kdo umí zapnout troubu.

Vepřová krkovice pečená na kyselém zelí patří mezi ta jídla, která se na stole objevovala u babiček a dnes zažívají zasloužený comeback. Maso se díky tučnějšímu prorostlému řezu peče pomalu a rovnoměrně, zelí mu přidává kyselost a šťávu, a výsledkem je vynikající a syté jídlo.

Kynuté těsto plněné mákem, tvarohem nebo marmeládou je kombinace, která funguje od nepaměti. Tento recept pracuje s polohrubou moukou a třtinovým cukrem, díky čemuž těsto dostane správnou strukturu a příjemnou zlatavou barvu. Výsledek jsou měkké, nadýchané buchty, které rozvoní celý dům a zmizí ze stolu dřív, než stihnou vychladnout.

I trdelník si dokážete udělat doma a věřte, že výsledek předčí většinu stánků na náměstí. Kynuté těsto s olejem a žloutkem se krásně tvaruje, obal v mletých mandlích se skořicí pak při pečení zkaramelizuje do křupavé krusty. Stačí trubičky na kremrole, trocha trpělivosti a horká trouba.