Když se doma peče kachna, je to hned jiný den. Já ji dělám pomalu, nejdřív dlouhé hodiny pod alobalem při nízké teplotě a až nakonec ji nechám zezlátnout, aby měla kůrku, na kterou se čeká už od rána. Právě tenhle klidný postup je na celé pečené kachně to nejlepší – maso zůstane šťavnaté, červené zelí se k ní krásně hodí a domácí kynutý knedlík z toho udělá poctivý oběd, jaký má u nás doma vždycky úspěch.

Když chci uvařit něco poctivého, co zasytí a druhý den chutná snad ještě líp, přijdou na řadu plněné zelní listy. U nás doma je dělám s mletým masem, poloměkkou rýží a rajčatovou šťávou, pomalu je dusím v hrnci a mezi vrstvy dávám cibuli a houby, protože právě to jim dodá plnější chuť.

Obalená kuřecí křidélka s bramborovým salátem patří u nás doma k jídlům, která dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého, sytého a přitom nijak složitého. Křidélka stačí dobře ochutit, pečlivě obalit a usmažit dozlatova, zatímco bramborový salát získá správnou chuť díky kyselým okurkám, cibuli a troše hořčice.

Znojemská omáčka je pro mě jedna z těch jídel, která voní celým bytem a okamžitě přivolají celou rodinu ke stolu. Hovězí maso dušené na cibuli, kyselé okurky a plnotučná hořčice – to je kombinace, která v české kuchyni nemá chybu. Podávám ji vždy s rýží a nikdy nezbyde.

Vepřový guláš patří k těm jídlům, která nepotřebují žádnou rehabilitaci ani moderní úpravy. Stačí dobrá vepřová plec, hodně cibule a trocha trpělivosti u sporáku. Výsledkem je hustá, tmavá šťáva a maso, které se rozpadá na vidličce.

Kdysi jsem dělala rajskou a kus hovězího jsem si schovala stranou jen sama pro sebe. Přesně na tenhle talíř – vařené hovězí zadní, horké brambory s máslem a petrželkou a k tomu domácí tatarka. Je to starší, poctivé jídlo, které není složité, nestojí majlant a stojí hlavně na dobře uvařeném mase a obyčejných surovinách.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Když je doma chuť na poctivý omáčkový oběd, ale nechci se pouštět do slavnostní svíčkové, dělám právě hovězí maso na smetaně a zelenině. Je to jídlo s plnou chutí, které stojí na opečeném mase, cibuli s trochou cukru, kořenové zelenině a smetaně, a přitom se obejde i bez mouky navíc.

Párkový guláš s bramborami je ten typ jídla, který u nás doma nikdy nezklame. Připravím ho z věcí, které mám vždy po ruce, a za půl hodiny stojí na stole sytý, voňavý hrnec.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Když chci upéct maso bez zbytečného stresu a bez dlouhého postávání u sporáku, sahám právě po krůtím stehnu. Tahle verze se zeleninou, česnekem a tymiánem je u nás doma oblíbená hlavně proto, že stačí pár surovin, jeden pekáč a trouba udělá většinu práce. Díky pečení nejdřív pod alobalem zůstane maso šťavnaté a mrkev s cibulí mezitím krásně změknou ve výpeku.